K problematice času

Abstract

Diplomová práce "K problematice času" zvažuje koncepce chápání problematiky času a temporality u vybraných autorů napříč historií. V práci bylo vyloženo, že již Aristoteles měl aspoň hrubé ponětí o temporalitě, a nejen o čase počítaném vůči pohybu. Toto ponětí je však fragmentární, tedy vyžadovalo komplexnější vyložení jeho stanovisek. Augustinova změna perspektivy přinesla hlubší pochopení lidské temporality vůči vztahu duše a transcendentálního Boha. Další rozvinutí této myšlenky učinila Husserlova analýza vědomí času a poté Heidegger, který rozpracoval Husserlovo pojetí a založil svůj koncept na autenticitě založené na vědomí nezvratné konečnosti individuálního bytí. Bergsonovy a Sartrovy koncepty obdobně rozvinuly myšlenku vědomí času, ačkoliv se lišily v některých důrazech, například ve významu budoucnosti. Peirceova pozice, vnesena do diskuze, vykázala některé podobné znaky Husserlovu konceptu, navzdory odlišnému původu. Na Whiteheadově koncepci byl vyložen průsečík vědy a filosofie vnesením pozorovatele do vědeckého chápání času, a tedy odmítnutím "absolutního času" ve jménu dynamičnosti kontinuálních temporálních událostí a jejich vztahů. Závěrečné porovnání fenoménu sukcesivity a temporality ukázalo některé jejich znaky a také, že oba je možné nalézt v pracích každého z vybraných filosofů....

The thesis "To the problem of time" considers concepts of understanding of the problem of time and temporality on selected authors throughout history. It was revealed in the work that even Aristotle had some notion of temporality, and not only his time counted within movement. However this notion is fragmental thus it required a more complex explanation of his viewpoints. Augustine's switch of perspective brought deeper understanding of human temporality within the connection of the soul to the transcendental God. Further development of this idea made Husserl's analysis of time-consciousness and after him Heidegger, who developed Husserl's concept and founded his own concept on the authenticity based on the consciousness of individual being's irreversible finiteness. Similarly, the concepts of Bergson and Sartre developed the idea of time consciousness, though they differed on some stresses, e.g. the importance of the future. Peirce's position, brought into discussion, showed some similar features despite the different origins to the concept of Husserl's. The cross-section of science and philosophy exposed in Whitehead's concept pointed out the introduction of an observer into the scientific understanding of time and thus denial of the "absolute time" on behalf of dynamicity of the continual...