Jazz ve francouzské literatuře

Abstract

Jazz ve francouzské literatuře nebývá častým předmětem odborných studií patrně proto, že problematika jazzu je obecně spojována s americkou kulturou. Cílem této práce je dokázat, že ačkoliv je jazz z hlediska myšlenkového a estetického založen na principech, již se výrazně liší od evropské kulturní tradice, v rámci francouzské literatury se jedná o bohatě rozvíjené téma. V první části studie poskytujeme komplexní náhled na principy jazzu, následně na možnosti jejich převedení do literatury. V druhé části konfrontujeme jazz s francouzskou kulturou, a to prostřednictvím vybraných děl autorů Pascala Quignarda, Borise Viana, Philippa Soupaulta a Jeana Cocteaua. Závěrečná analýza života a díla Christiana Gaillyho nám slouží jako důkaz, že jazz francouzskou literaturu otevírá světu, vnáší do jejího obsahu a formy živelnost a originalitu.

Jazz in the French literature is not a typical subject of academic papers perhaps due to the fact that the matter of jazz is generally assigned to the American culture. The aim of this work is to prove that even though jazz is established both from the aesthetic and mental aspect on the principles substantially different from the European cultural tradition, it is a topic which has been richly elaborated on in the French literature. In the first part of this work we provide a complex insight into those principles as well as on the possibility of the transfer of jazz into literature. In the second part we describe the coming together of jazz and the French culture and its presence in selected literary works of Pascal Quignard, Boris Vian, Philippe Soupault and Jean Cocteau. The final analysis of the life and work of Christian Gailly serves as evidence that the jazz makes the French literature approachable for the world, resulting in a text which is at the same time lively and unconventional both from the formal and substantive point of view.