Možnosti současných velkoměst v kulturogické perspektivě. Příklad Paříže

Abstract

V následujfci práci se budeme zabývat vztahem člověka a jeho prostředi. Teoretický rámec zde bude tvořen převážně urbánnf ekologii a zároveň teorii architektury a urbanismu. Právě dvě posledně jmenované disciplfny, architektura a urbanismus, jsou dle našeho názoru zcela zásadni pro existenciálni rámec lidského bytí. Vycházime z konstatováni, že většina lidstva žije a hlavně bude žit v urbanizovaném prostředí. Člověk v současném světě masové komunikace, fragmentované společnosti, nejasnosti vlastni identity a dalšfch problémů je konfrontován s prostředim, v němž se nedokáže plně orientovat. Jedna ze základnfch lidských potřeb je však právě potřeba porozuměni okolnimu světu, touha po pochopeni vztahů mezi člověkem a jeho okolfm (srov. Ortová, 1999). 5 Člověk si vytváří prostředí, ve kterém existuje, města a architekturu, z pochopitelných utilitárnfch důvodů, jako je přístřeší, prostor pro práci, soužití s ostatními lidmi atd. Ačkoli jsou samy o sobě tyto důvody utilitární, jejich vymezení, strukturace, je uchopitelná pouze v rámci celku lidského života a kultury. Potřeba střechy nad hlavou je univerzální a vychází z fyziologické konstituce člověka. Každá historická epocha ovšem vytváří střechu nad hlavou jinak, protože se mění představa o pojmu bydlení a o jeho formě, významu a smyslu. Jakým způsobem se...