Ustavení a rozvrácení exotického mýtu

Abstract

Předkládaná disertační práce nastiňuje hlavní vývojové tendence exotismu, jak se odvíjely od objevení Tahiti, a jejich základní projevy a proměny od konce 18. století do třicátých let 20. století ve francouzské a české literatuře. Zaměřuje se na vznik mýtu o Tahiti jako rajského místa (Bougainville), jeho bezprostřední filozofickou interpretaci v období osvícenství (Diderot) a na jeho transpozici do literatury ve všeobecnější podobě: z exotického mýtu se ostrov Tahiti v různých dobách vytrácel ve prospěch jiného, někdy neurčitého, cizokrajného a ideálního místa, kultury atd., jindy byla přítomnost Tahiti zcela zásadní. V první polovině 19. století mýtus o exotickém ráji oživil a obohatil literaturu o nové podněty (Chateaubriand, romantismus), což ovšem postupem času vedlo ke vzniku schémat a klišé, která svým opakováním dala tomuto mýtu pokleslou podobu (Loti). Povrchní a laciné zpracování exotismu přetrvávalo až do 20. století (Havlasa, Novák), paralelně s tím však od druhé poloviny 19. století byl exotický mýtus zásadně přehodnocen a došlo k jeho nové transpozici. S nástupem moderní lyriky (Baudelaire aj.) se stal vnitřním útěkem od reality a byl zbaven svého pitoreskního nánosu. Od konce 19. století byly význam a funkce exotického mýtu obnoveny. Jako autentický zájem o cizí kultury (Gauguin,...

The present dissertation outlines the main phases of the development of exoticism: its evolution from the discovery of Tahiti and its basic manifestations and transformations in French and Czech literature from the end of the eighteenth century to the 1930's. It focuses on the birth of the myth of Tahiti as a heavenly place (Bougainville), on its immediate philosophical interpretation in the period of Enlightenment (Diderot) and on its transposition to literature in a broader shape. At times, the island of Tahiti was gradually vanishing from the exotic myth behind another, more indefinite, exotic and ideal place, culture etc., while at other times, the presence of Tahiti was absolutely crucial. In the first half of the nineteenth century, the myth of the exotic paradise renewed literature and enriched it with new themes and motives (Chateaubriand, Romanticism), which, however, led progressively to the creation of simplified schemes and clichés. These, due to their repetitive nature, degraded the image of the myth (Loti). Although the superficial and unsophisticated adaptation of exoticism lasted until the twentieth century (Havlasa, Novák), in the meantime, from the second half of the nineteenth century, the myth of Tahiti was being radically reassessed and transposed to literature in a new way....