Psychosociální adaptace na ochrnutí vzniklé v důsledku míšního poškození

Abstract

Coping with life crisis situations and adapting to them is a topic of great human interest and importance. Sustaining a spinal cord injury with the consequent lifelong paralysis may be considered to be one of the most serious life events due to its devastating and wide-ranging impact on people's lives. Spinal cord injury is a traumatic injury, which typically occurs suddenly and without any warning. Its consequences present an enormous physical, social and psychological trauma which the individual has to confront and come to terms with. The changes caused are life-long and affect every aspect of a person's life. Paralysis leads to wheelchair dependence for mobility. In addition, the individual with a spinal cord impairment may become dependent on others for help and assistance in order to be able to carry out most of the tasks of daily living. All the losses and changes caused by the injury have profound effects on both the spinal cord injured person's social roles and those of their loved ones. The individual's and his/her family's psychosocial adaptation to spinal cord injury, which is the main theme of this work, involves an intricate adjustment process. Stage coping theory, which dominates the current scientific literature concerning coping with life crisis situations, is not sufficient for a...

Za jednu z náročných situací, která vstupuje do našich životů nečekaně a s kterou jen málokdo z nás počítá a připravuje se na ni, je pokládán vznik závažného trvalého fyzického postižení jakým je ochrnutí v důsledku traumatického nebo patologického poškození míchy. Vzhledem ke svým významným konsekvencím prakticky do všech oblastí života postiženého člověka a jeho blízkých lze psychosociální adaptaci na něj považovat za dlouhodobý a ve většině případů celoživotní proces. S vědomím skutečnosti, že průběh procesu psychosociální adaptace na vznik ochrnutí je určován celou řadou proměnných jak na straně ochrnutého člověka, tak i determinantami kotvenými v jeho fyzickém a sociálním prostředí, jsme se snažili na tuto problematiku poskytnout co nejvíce komplexní pohled. Předkládané pojetí nejenže reflektuje tradiční zákonitosti reakcí člověka na vznik závažného fyzického postižení, ale navíc usiluje o další exploraci způsobů, jakými se lidé s následky ochrnutí vyrovnávají, a současně identifikuje proměnné, které efektivitu osvojovaných coping strategií významně ovlivňují. Koncepce klinické sociální práce a ostatních zainteresovaných disciplín, které vyvíjejí svou činnost ve prospěch osob ochrnutých v důsledku míšního poškození, by měla prioritně vycházet právě z přesvědčení, že je možné a současně nutné ovlivňovat...