Dějiny ve vlastní režii. Univerzita Karlova jako tvůrce vlastní paměti

Abstract

Práce se zabývá otázkou konstrukce specificky "národního" vyprávění dějin Karlovy univerzity v "krátkém" dvacátém století (1918-1998). Pracuje s předpokladem, že populární reprezentace minulosti univerzity jsou silně poznamenány českým nacionálním narativem s kořeny v první polovině devatenáctého století. Ve snaze zrekonstruovat podoby tohoto příběhu práce zkoumá nejen rozličné reprezentace minulosti univerzity - psané, verbální i vizuální, nýbrž také proměny, které podoba příběhu prodělávala během dvacátého století, v němž se na území českého státu vystřídalo několik radikálně odlišných politických režimů a společenských zřízení. Na základě zkoumání narativních příběhových zkratek a stereotypů na straně jedné a vývoje konkrétních dějepisců a jejich vlivu na podobu vyprávění na straně druhé se práce pokouší odhalit základní sjednocující rysy příběhů dějin univerzity v předmětném období.

The thesis focuses on construction of specific "national" narration of history of Charles University in so called "short" twentieth century (1918-1998). It works with presumption that popular representations of history of Charles University are heavily influenced by Czech national narration of nations' history which roots can be traced as far as to the first half of the nineteenth century. Attention is paid to examination of various representations of the past - written, verbal, visual as well as to changes that the representations of the past underwent during the twentieth century in which several radically different political regimes ruled the Czech lands. While examining various simplifications and stereotypes in narration of the university history as well as personal development of individual historians and their influence on the image of university past, the work tries to show unifying aspects of the narratives of history of Charles University in the period in question.