Zásada superficies solo cedit

Abstract

Resumé Tato práce je zaměřena na zásadu superficies solo cedit známou již z římského práva, dle které platí, že povrch ustupuje půdě. V důsledku tohoto pravidla platí, že vše, co je na pozemku postaveno a co na něm vzejde přirozenou cestou, je součástí pozemku a patří vlastníkovi pozemku. Cílem práce je popsat původ a historický vývoj superficiální zásady, následně podat výklad o její současné podobě v českém právním řádu a identifikovat možné problémy z této úpravy vyplývající, a konečně také představit dopady, které znovuobnovení superficiální zásady do českého právního systému přináší. Práce je rozdělena do sedmi kapitol. První kapitola popisuje zakotvení zásady superficies solo cedit a její vývoj v římském právu. Druhá kapitola se zabývá zejména Obecným zákoníkem občanským z roku 1811, který na českém území platil až do roku 1950, a který významným způsobem ovlivnil podobu aktuálně platného občanského zákoníku. Tato kapitola dále zahrnuje analýzu některých ustanovení a pojmů se superficiální zásadou souvisejících, z nichž některá byla inspirací pro současnou právní úpravu. Ve třetí kapitole jsou uvedeny důvody, které vedly k opuštění zásady superficies solo cedit v občanském zákoníku č. 141/1950 Sb. a následky tímto opuštěním způsobené. Část výkladu je v této kapitole věnována také změně v obsahu...

This thesis is focused on the superficies solo cedit principle which was already known in Roman law and which expresses the rule that the surface yields to the ground. As a result of this rule, everything that is built on the land and that grows up naturally there belongs to the owner of the land. The aim of the thesis is to describe origin and historical development of the superficies solo cedit principle, subsequently to present its current expression in the legal order of the Czech Republic and to identify its problems, and, finally, to point out the effects of the restoration of the superficies solo cedit on the Czech legal system. The thesis is divided into seven separate chapters. Chapter One describes the expression and development of the superficies solo cedit principle in the Roman law. Chapter Two particularly deals with the ABGB Code from 1811 which was valid in the area of today's Czech Republic until 1950 and which significantly influenced the current Czech Civil Code. This chapter also includes analysis of provisions dealing with superficies solo principle and other relating terms, some of which were an inspiration for current Czech legislation. Third chapter explains the reasons for abandoning of superficies solo cedit principle in Civil Code No. 141/1950 Coll. and its consequences....