Československo-rakouské vztahy po první světové válce 1918 - 1925

Abstract

Po skončení první světové války se československé politické reprezentaci podařilo během prvních let poměrně přesně odhadnout, kam se bude politický vývoj ve střední Evropě ubírat. Ve vztahu k Rakousku vystupovalo Československo z pozice silnějšího a šťastnějšího a zúročilo vykonané přípravy na získání své samostatnosti. Nabytou mezinárodně politickou převahu a mezinárodní podporu dokázal československý stát na pařížské mírové konferenci a ve Společnosti národů úspěšně zhodnotit. Co se týkalo úřadů a zákonů, navázalo Československo na rakousko-uherské tradice, což se ukázalo být v neklidné době stabilizujícím prvkem . Československý stát prostřednictvím své zahraniční politiky, personifikované především ministrem Edvardem Benešem, sledoval v československo-rakouských vztazích opravdu především politické oddělení od Rakouska. Svědčí o tom řada závažných rozhodnutí: vytvoření Malé dohody a odmítání jejího rozšíření o Rakousko, odpor proti podunajské federaci stejně jako proti jakékoli celní unii, přijetí zákona o měnové odluce, o samostatném celním prostoru, o nostrifikaci. V hospodářské oblasti obětovalo Československo nejvýhodnější možnost středoevropského uspořádání - společný trh - na oltář čerstvě nabyté samostatnosti. Podobně naložilo i s českou menšinou ve Vídni. Zahraniční politika dala Brněnskou...

This purpose of this work is to verify the hypothesis that Czechoslovakian nation formed it's policy with Austria with the priority of political separation from Austria and treated economy and the safety of it's minority in Vienna as a less important issue. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)