Vědění jako nástroj: instrumentalismus ve filozofii přírodních věd

Abstract

Richard Rorty's main thesis in his work Philosphy and the Mirror of Nature centers on a critique of representationalism in a fundamentally relativistic way. The aim of this disseration is to grasp Rorty's ideas in broader sense as a critique of inadequate interpretation of knowing- that and shift the attention to knowing-how as a key to new understanding the success of natural sciences. The fact that something is reproducibly possible for us to make in the surrounding world is not relative, and it is precisely in this way that technology (knowing- how) spreads so successfully even at multi-cultural level. In contrast, the explanatory function (knowing-that) of the natural sciences is relative, making sense only in the context of what is already known and accepted. Natural sciences are so successful because their experiments and only then take agreement of hypothesis with experimental practice (knowing-how) as the criterion of its acceptability. This dissertation offers, as a way out of Rortian relativism, the concept of "open authority" and proposes a new development in philosophic pragmatism based on it.

Hlavní teze Richarda Rortyho v jeho díle Filozofie a zrcadlo přírody se soustředí na kritiku reprezentacionalizmu a to fundamentálně relativistickým způsobem. Cílem této dizertace je uchopit Rortyho myšlenky v širším smyslu jako kritiku nesprávné interpretace vědění-že a přenést pozornost na vědění-jak jako klíč k porozumění úspěchu přírodních věd. Skutečnost, že něco můžeme v našem okolí reprodukovatelně udělat, není relativní, a je to přesně tento způsob, kterým se šíří technika (vědění-jak) dokonce mezi různými kulturami. Na druhou stranu funkce přírodních věd vysvětlovat (knowing-that) je relativní a dává smysl pouze v kontextu toho, co je už známo a akceptováno. Přírodní vědy jsou tak úspěšné díky svým experimentům a právě takto se souhlas hypotézy s experimentální praxí (vědění-jak) stal kritériem její přijatelnosti. V této dizertaci je jako cesta ven z rortyánského relativizmu nabídnut koncept "otevřené autority" a na něm založený návrh na nový rozvoj filozofického pragmatizmu.