Souvislosti copingových strategií a posttraumatického rozvoje u sourozenců dětí s postižením

Abstract

Rigorózní práce se zabývá aktuálními koncepty zvládání náročných životních situací (copingu) a posttraumatického rozvoje u zdravých sourozenců dětí s postižením. První část této práce pojednává o náročných životních situacích v průběhu života zdravého sourozence vedle dítěte s postižením. Dále zkoumá způsoby zvládání obtížných životních situací a zabývá se taktéž copingovými strategiemi zaměřenými do budoucnosti (proaktivní coping). Práce se zaměřuje i na pozitivní důsledky této zkušenosti v rámci konceptu posttraumatického rozvoje. V empirické části jsou prezentovaná data získaná od 9 respondentů metodami rozhovoru, vyprávění inspirované metodou life-story, dotazníkem PTGI-CZ a dotazníkem PCI. Získali jsme obsáhlá data, která jsme podrobili kvalitativní i kvantitativní analýze. Cílem práce bylo zjistit, jaké copingové strategie sourozenci využívají a zda u nich v důsledku jejich zkušenosti dochází k rozvoji. Největší rozvoj byl sourozenci reflektován v oblastech ocenění života a osobní rozvoj. Za strategie, které sourozencům nejvíce pomohly zvládat náročné situace, označili pozitivní smýšlení a pozitivní přehodnocování situace. Výzkumná zjištění považujeme za uplatnitelné při práci se sourozenci, ať už v poradenství (škola, PPP, SPC) či v oblasti psychoterapie.

This thesis is focused on the current concept of coping with stressful situations and the concept of posttraumatic growth of healthy siblings of disabled children. The first part of this thesis deals with stressful situations throughout the life of healthy sibling. The work describes the ways of coping with difficult life situations as well as coping strategies oriented to the future (proactive coping). It also focuses on the positive effects of this experience within the concept of posttraumatic growth. The empirical part presents the data obtained from nine respondents. There were used these methods: interview, narrative inspired by life-story, questionnaire PTGI-CZ and PCI questionnaire. The data were elaborated by means of qualitative and quantitative methods. The aim of the thesis was to identify the coping strategies used by siblings and identify potential posttraumatic growth. The most considerable development was reflected in the areas of "appreciation of life" and "personal growth". The most helpful coping strategies were considered to be positive thinking and positive reappraisal of a situation. We believe that these research findings might be helpful in counselling for siblings or in the area of psychotherapy.