Rozhodné právo pro smluvní závazkové vztahy s mezinárodním prvkem při neexistenci volby práva

Abstract

IN ENGLISH The aim of this thesis is to determine and evaluate conflict of law rules for designating the applicable law in contractual obligations in the absence of parties' choice. Such rules can be found in international, European or national legal sources, hence the scope of any particular regulation has to be considered in detail. The core of this thesis shall be the European private international law, especially the Article 4 of the Regulation on the law applicable to contractual obligations (Rome I), effective from 17 December 2009, which shall apply to contractual obligations in civil and commercial matters in situations involving a conflict of laws, if the applicable has not been chosen by the parties. New Article 4 of the Regulation tends to enhance certainty and to overcome interpretative difficulties in Rome Convention. Required certainty shall be expressed by introduction of hard-and-fast rules included in Article 4 (1) Regulation supplemented by the characteristic performance rule in paragraph 2. On the other hand, flexibility shall be ascertained through escape clause and closest connection rule, which aims to disregard applicable law designated by paragraphs 1 and 2 in situations when the contract is manifestly more closely connected with another country. Although the wording and...

V ČESKÉM JAZYCE Účelem této práce je vymezit a zhodnotit způsob úpravy kolizních pravidel pro určení obligačního statutu u smluvních závazkových právních vztahů v případech, kdy si jej smluvní strany nezvolily. Tato úprava je obsažená v mezinárodních, unijních i vnitrostátních pramenech práva, proto je vždy nutno podrobně zkoumat rozsah působnosti normy aplikovatelné na daný případ. Středem pozornosti této práce je unijní úprava, a to zejména článek 4 Nařízení o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které nabylo účinnosti dne 17. prosince 2009 a použije se na smluvní závazkové vztahy podle občanského a obchodního práva v případě kolize právních řádů a za předpokladu, že si rozhodné právo účastníci smlouvy nezvolili. Nový článek 4 Nařízení měl posílit právní jistotu a překonat interpretační potíže, které byly tolik vytýkané úpravě náhradních hraničních určovatelů v Římské úmluvě. Právní jistota měla být vyjádřena prostřednictvím pevných hraničních určovatelů obsažených v článku 4 odst. 1 Nařízení, které byly doplněny pravidlem charakteristického plnění. Na druhou stranu určitá flexibilita měla být zajištěna prostřednictvím únikové doložky a pravidla nejužšího spojení, které měly možnost vyloučit aplikaci rozhodného práva zvoleného podle pravidel v odstavcích 1 a 2, za předpokladu, že...