Svět jako "první svátost". Pojetí světa v liturgické teologii Alexandra Schmemanna

Abstract

Alexander Schmemann, jeden z nejvýznamnějších ortodoxních teologů dvacátého. století, pojímá svět ve své liturgické teologii jako dar Boží lásky člověku. Člověk byl stvořen jako kněz stvoření a má stvoření přijímat jako dar a s díkůvzdáním ho má přinášet zpět Bohu. Člověk se ale od Boha odvrátil, žije sebestředně a oddělil světské a posvátné. Spásu vidí Schmemann v Ježíši Kristu, který obnovil vztah člověka k Bohu, obnovil kontinuitu mezi světem a sebou. Ústřední místo v životě víry zaujímá ve Schmemannově teologii liturgie. Eucharistii popisuje Schmemann jako vstup církve do radosti jejího Pána. Má kosmický, všeobjímající charakter a vše proměňuje. Tato liturgie se koná odděleně od světa, za zavřenými dveřmi, ale za svět. V oběti přinášíme Bohu celý svět a ten se v eucharistii stává tím, čím vždy být měl a nebyl. Církev je darem smíření a odpuštění a zastupuje celé stvoření před Bohem. Schmemann klade velký důraz na společenství. Kritizuje však snahy o jednotu církve 'zdola' a. vymezuje se i proti aktivitám církve v oblasti sociální a politické. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

Alexander Schmemann, one of the greatest orthodox theologians of the twentieth century, understands world in his liturgical theology as a gift of God ́s love to man. Man was created as a priest of creation and he should accept creation as a gift and bring it in thanksgiving back to God. But man diverted from God, he lives in a self-centred way and he separated divine and profane. Salvation is seen by Schmemann in Jesus Christ, who renewed relation of man to God, renewed the continuity between the world and himself. The central place in Schmemann ́s liturgical theology has liturgy. The eucharist is described by Schmemann as the entrance of the Church into the joy of her Lord. It has cosmic, all- embracing character and it transforms everything. This liturgy takes place in separation from the world, but for the world. In the offering we bring to God the whole world and it becomes in the liturgy what it always should have been, but was not. The Church is the gift of reconciliation and forgiveness. She represents the whole creation before God. Schmemann strongly emphasises the role of community. He criticises attempts of unity from "below" and he also does not accept the activities of the Church in the social and political sphere. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)