Francouzský infinitiv a jeho funkce v odborných textech.

Abstract

Francouzský infinitiv je neurčitý slovesný tvar, který nevyjadřuje morfologické kategorie osoby, čísla ani způsobu, avšak je schopen vyjádřit kategorii rodu a relativní chronologii. Infinitiv je aspektově nespecifickým a není schopen vyjádřit slovesné časy, které se vztahují k momentu realizace promluvy/diskurzu. Ze syntaktického hlediska může infinitiv plnit funkci primárního či sekundárního predikátu. Ve funkci sekundárního predikátu je pak francouzský infinitiv jedním z jazykových prostředků, který je schopen tvořit polovětné konstrukce. V odborném textu díky výše zmíněným vlastnostem funguje jakožto významný kondenzor a přispívá také k dalším požadavkům odborného textu, totiž k jeho neosobnímu charakteru a nadčasové platnosti.

French infinitive is an indefinite verb form which does not reflect the morphological categories of person, number and mode, but is able to express the category of gender and relative chronology. The infinitive is aspect-nonspecific and not able to express tenses, which are related to the moment of realization of speech/discourse. From the syntactic point of view infinitive can act as a primary or secondary predicate. As the secondary predicate, French infinitive is one of the linguistic means capable of forming semi-predicative constructions. In special discourse, due to the above-mentioned characteristic functions, French infinitive serves as an important condenser and also contributes to other requirements of special discourse, its impersonal character and timeless validity.