Beauty Revisited in Contemporary Art

Abstract

5 Abstract In his meditations on the arts of Ancient Greece Friedrich Nietzsche touches upon the essence of what makes art what it is. Since I feel that speaking about the essence of things became a possibility again - the post-modern relativism is less fashionable now, while at the same time it has opened new hitherto unthinkable possibilities of thought and expression - I take as my starting point some key moments of Nietzsche's thinking on art, in order to get - in the context of modern and contemporary art - an understanding of what makes art still so fundamental to our lives today. Beauty here re-emerges as the main motive again in art. In Nietzsche's conception of art beauty is not just an aesthetic category but plays a much more significant role - it is the main and the only criterion of truth. Even though beauty was in the last several decades denied, rejected and forbidden, it re-appears now as a constitutive value in contemporary art - although quietly and not as an aim in itself (as is indeed innate to beauty). Rediscovering beauty is crucial also (and perhaps primarily) in the context of the possible (political) manipulation that art can be easily subjected to - which Plato warned against right at the birth of the mimetic arts, for it can result in spiritual, political and ethical corruption...

6 Abstrakt Ve svých zamyšleních nad uměním antického Řecka se Friedrich Nietzsche dotýká podstaty toho, čím umění je a být musí, aby uměním zůstalo. Neboť mám dojem, že se znovu objevila možnost hovořit o podstatě věcí - post- moderní relativismus již přestává být tak módní a zároveň také poskytuje nové, ve vyjadřování dříve nemyslitelné možnosti - chytám se několika klíčových momentů z Nietzscheho úvah a v kontextu moderního a současného umění se snažím mimo jiné pochopit, co činí umění, po všem čím prošlo, dnes stále tak životně zásadním. Jako klíčový motiv zde (znovu)vyvstává idea krásy. V Nietzscheho pojetí umění není krása pouze estetickým konceptem, ale má roli mnohem závažnější - je hlavním a jediným kritériem (umělecké) pravdivosti. I když byla v posledních několika desetiletích krása v umění popírána, zavržena i zakázána, znovu se začíná v současné tvorbě objevovat - přestože ne cíleně - jako formotvorná a normotvorná hodnota. Znovuobjevení krásy je podstatné také (a možná zejména) v kontextu snadné (politické) zneužitelnosti umění - před níž naléhavě varoval u samého zrodu mimetických umění Platon - projevující se formou uměleckých paskvilů, ať již duchovních, politických nebo výtvarných, které také dnes zužují kulturní a občanský život naší společnosti, a kde je právě krása jediným skutečným...