Depiction of Media in British Dystopian Fiction

Abstract

The thesis aims to give an overview of the treatment of media in texts that have formed modern dystopian writing and to which new additions in the genre necessarily relate. This set of texts consists of George Orwell's Nineteen Eighty-Four, Aldous Huxley's Brave New World and When the Sleeper Awakes by H. G. Wells; first chapter substantiates this selection and proceeds to define the concepts of "media" and "dystopia". Second chapter is concerned with the understanding of history in dystopian societies and shows that the very concept of historicity is undesirable for a totalitarian state, which seeks to blur history and reduce it to a three-point schema "before the Event - the Event (revolution) - after the Event". Closer analysis then shows that the Event itself can be divided into a further triad that has to be completed in order to pass into eternal post-Event society. Third chapter describes the use of citizens as media and shows that while Huxley's society uses what Michel Foucault calls "biopower" to achieve this goal, Orwell's society rather uses the concept of "discipline". Fourth chapter turns to printed media a the privileged role they are ascribed in the novels: The authors see literature as an embodiment of individuality and, at the same time, as a guarantee of tradition established by an...

Cílem práce je poskytnout přehled o zpracování tématu médií v textech, jež utvářely moderní podobu antiutopického žánru a k nimž se další antiutopická díla nutně vztahují. Ústřední trojici interpretovaných románů tvoří 1984 George Orwella, Brave New World Aldouse Huxleyho (česky jako Báječný nový svět nebo Konec civilizace) a Až spáč procitne H. G. Wellse; teoretický úvod tvořící první kapitolu pak kromě zdůvodnění tohoto výběru rovněž vymezuje žánr dystopie a pojem médií. Druhá kapitola se věnuje pojetí historie v antiutopické společnosti a dokládá, že pro totalitní stát představují "dějiny" nežádoucí koncept, jež je prostřednictvím médií zamlžován a redukován na triádu "předrevoluční období - revoluce - věčně trvající porevoluční společnost". Bližší analýza textů pak odhaluje, že prostřední bod této posloupnosti je sám dělitelný na novou triádu, jejímž završením teprve vzniká stabilní totalitní uspořádání. Třetí kapitola se věnuje využití občanů jako médií a za využití teoretických textů Michela Foucaulta dokládá, že v Huxleyho románu je tohoto využití docíleno za využití "biomoci", kdežto v Orwellově za využití "kázně". Čtvrtá kapitola se obrací k tištěným médiím a jejich privilegované roli v primárních textech: Autoři antiutopických románů vidí literaturu jako záruku individuality a zároveň tradice...