Typologie des personages dans l'hexalogie consacrée à Benjamin Malaussène de Daniel Pennac

Abstract

The present study seeks to analyze the procedures used for the description of characters in six novels by Daniel Pennac: The Scapegoat (Au bonheur des ogres, 1985), The fairy gunmother (La fée carabine, 1987), Write to Kill (La petite marchande de prose, 1989), Monsieur Malaussène (Monsieur Malaussène, 1995), Des chrétiens et des maures (1996) and Passion Fruit (Aux fruits de la passion, 1999). Methodologically, it is based on the theory of direct definition and indirect representation of characters by Bohumil Fořt (Literární postava: vývoj a aspekty naratologických zkoumání, 2008) and on František Všetička's typology of characters (Tektonika textu. O kompoziční výstavbě české prózy třicátých let 20. století, 2001). The study shows that the author prefers indirect representation - he lets his characters' actions and utterances speak for them. In the analysis of the character-types that are present in the novels, we have discovered that the author likes to represent many classical types, but he tries to add a twist to them. The work also focuses on the themes that are brought into the text by the characters of the hexalogy: the relations between siblings and the representation of femininity, old age and mourning. The last chapter deals with the inspector Van Thian character, the way it is described...

Záměrem této práce je vytvořit přehled postupů, kterých využívá Daniel Pennac pro popis postav ve svých šesti románech o Benjaminu Malaussènovi: Lidožrouti z obchoďáku (Au bonheur des ogres, 1985), Stařenky milují střely dum-dum (La fée carabine, 1987), Obchodnice s prózou (La petite marchande de prose, 1989), Monsieur Malaussène (1995), Des chrétiens et des maures (1996) a Vášeň podle Terezy (Aux fruits de la passion, 1999). Metodologicky vychází z teorie přímé definice a nepřímé reprezentace postav Bohumila Fořta (Literární postava: vývoj a aspekty naratologických zkoumání, 2008) a z typologie postav podle Františka Všetičky (Tektonika textu. O kompoziční výstavbě české prózy třicátých let 20. století, 2001). Práce ukazuje, že autor využívá ve větší míře postupu nepřímé reprezentace - své postavy definuje především pomocí jejich chování a promluv. V analýze postav-typů, které se v románech objevují, se ukázalo, že autor s oblibou zobrazuje značné množství klasických typů, ale snaží se je ozvláštnit. Dále se práce věnuje tématům, která jednotlivé postavy hexalogie otevírají, tedy sourozeneckým vztahům a zobrazení ženskosti, stáří a zármutku. Poslední kapitola se zabývá postavou inspektora Van Thiana, je analyzován způsob, jakým je popisována, stejně jako její role a proměny v románech hexalogie,...