Moderní dějiny a památková péče ve středo-východní Evropě

Abstract

Český historik Max Dvořák je znám jako jeden z hlavních představitelů moderní památkové péče ve středo-východní Evropě. Podobně jako jeho mentor Alois Riegl, formuloval své názory na základech vídeňské školy dějin umění. Hlavní cíl a přínos studie spočívá v porovnání některých jevů, stejně jako recepce Dvořákových a Rieglových myšlenek v zemích středo-východní Evropy, to jest bývalého Československa, Polska, Maďarska a Slovinska od počátků organizované státní památkové péče v habsburské monarchii do současnosti. V někdejším Československu se Dvořákovy zásady ochrany památek prosadily jako univerzální. bohužel v praxi tento dominantní teoretický diskurz byl pozměněn památkovou praxí, projevující se pragmatickou konformitou v konfliktu s politickou realitou. Poválečná léta na jedné straně přinášejí rozmach státní památkové péče, který je trpce vykoupen ještě výraznějším podřízením odborných hledisek politickým. Vším tím podstatně utrpěl morální étos oboru, kdy převládl byrokratický formalismus nad věcným řešením problémů, kompromisnictví a neochota riskovat vlastním postavením kvůli řešení zásadních otázek ochrany památek, stejně jako nezájem o metodologickou a teopretickou reflexi oboru. Jenom historici umění Oldřich Stefan (s holistickým sociologickým pojetím památky), Václav Richter (silně...

Czech born art historian Max Dvořák is known as one of the leading persons of modern heritage protection in Central-East Europe. He formulated, similarly as his own teacher Alois Riegl, position in manner of science work typical for Vienna School of Art History. Main purpose and contribution of this work lies in a comparison of some parallels of phenomens including reception of his ideas in other states of Central-East Europe: former Czechoslovakia, Poland, and Hungary or Slovenia from the early organized conservation efforts in former Austrian Empire in 19th century to presence. On a theoretical level, in former Czechoslovakia, the Dvořák's modern conservation principles were accepted as universal. Unfortunately, in practice, this dominant discourse was changed by conformity in a conflict with political reality. The 1950's mean a stage of expansion of the state heritage protection, but a bitter price was paid by superordination of the political criteria to the professional ones. The moral ethos suffered also a lot of injuries. This resulted in preferring bureaucratic formalism over factual approaches, voluntarism, in compromise ability and in unwillingness to risk ones position for getting involved in fundamental questions of the preservations of monuments without any deeper interests in...