Development of Leishmania from L.donovani complex in various vectors

Abstract

This thesis focuses on the development of protozoan parasites from Leishmania donovani complex in their insect vectors and summarizes results of five parts of the project I participated in during my Ph.D. studies. Sand flies of genera Phlebotomus and Lutzomyia are the only proven vectors of leishmaniasis, however, the role of alternative vectors, like ticks, fleas and biting midges is frequently discussed in the literature. In this work, we showed that Eurasian species of biting midge Culicoides nubeculosus does not support late stage infections of L. major and L. infantum. We also demonstrated that microscopical observation of Leishmania promastigotes in the digestive tract of bloodfeeding arthropods remains a crucial method for any conclusion about the vector competence of the suspected insect. In the second part of our study were compared the life-cycle parameters and vector competence of two Ethiopian P. orientalis colonies for L. donovani. Marked differences between colonies were found in life-cycle parametes, however, molecular analyses did not reveal any genetic differences. Experimental infections showed that both P. orientalis colonies are very susceptible to L. donovani infection and even the lowest infective dose tested (2 × 103 promastigotes/ml; corresponding to 1-2 promastigotes) was...

Tato práce se zabývá vývojem parazitických prvoků z komplexu Leishmania donovani v jejich hmyzích přenašečích a shrnuje výsledky pěti částí mého doktorského projektu. Jedinými potvrzenými přenašeči leishmaniózy jsou dva rody flebotomů, Phle- botomus a Lutzomyia, i když otázka alternativních přenašečů jako jsou klíšt'ata, ble- chy a tiplíci, je v současnosti v literatuře velmi intenzivně diskutována. V této práci jsme prokázali, že v eurasijském druhu tiplíka Culicoides nubeculosus se není schopna vyvíjet L. major ani L. infantum. Názorně jsme demonstrovali, že mikroskopie zůstává i nadále zásadní metodou pro posuzování vektorové kompetence daného krevsajícího přenašeče. Ve druhé studii byly porovnávány případné odlišnosti v biologii, životním cyklu a vektorové kompetenci dvou kolonií P. orientalis pocházejících z Etiopie. Přestože molekulární metody neodhalily žádné genetické odlišnosti, pozorovali jsme mar- kantní rozdíly v biologii a životním cyklu těchto dvou kolonií. Experimentální infekce prokázaly, že druh P. orientalis je velice náchylný k infekci parazity L. donovani a že i nejmenší použitá infekční dávka (odpovídající 1-2 promastigotům) je schopna vyvo- lat infekci přibližně u...