Klasická limita relativistických dynamických polí

Abstract

V práci shrnujeme dosavadní výsledky týkající se nepřítomnosti "gra- vitační aberace v Einsteinově obecné teorii relativity, to jest faktu, že gravitační "síla míří k okamžité poloze hmotných objektů, i když se pole šíří rychlostí světla. Podobně tomu je i u elektromagnetické interakce. Díky tomu je klasická limita s nekonečnou rychlostí šíření elektřiny i gravitace dobrou aproximací relati- vistických polí. Využíváme Liénardových-Wiechertových potenciálů ke stanovení příslušné elektrické intenzity a Christoffelových symbolů určených z metriky tzv. fotonové rakety ke spočtení gravitačního zrychlení. V obou případech analyzujeme velikost i směr, kterým interakce míří. Vlastním přínosem je snaha interpretovat směr působení gravitační interakce v kontextu de Sitterova vesmíru s nenulovou kosmologickou konstantou.

In this work, we summarise existing results concerning the absence of "gravitational aberration" in Einstein's general theory of relativity, i.e., the fact that the gravitational "force" points towards the instantaneous position of objects with mass, although the field propagates at the speed of light. The electromagne- tic interaction behaves similarly. Thanks to that, the classical limit with infinite speed of propagation of electricity and gravitation is a good approximation of relativistic fields. We use the Liénard-Wiechert potentials to compute the corre- sponding electric field, and the Christoffel symbols calculated from the metric of so-called photon rocket to determine the gravitational acceleration. We analyse the magnitude and direction of the interaction in both cases. Our own contri- bution is an attempt to interpret the direction of gravitation interaction in the context of de Sitter universe with non-zero cosmological constant.