Zahrada jako estetický objekt

Abstract

Tato práce je věnována zahradě coby jedinečnému předmětu estetického oceňování. První část práce odkrývá některá specifika tohoto estetického objektu, mezi něž patří jeho vysoká proměnlivost, nepředvídatelnost a komplexita. V souladu tím je formována estetická zkušenost, v níž je vnímatelova pozornost upoutána k časovému rozměru prožívání a jeho reflexe je prohloubena. Totéž se děje v prožitku melancholie, která právě proto může být považována za specifikou estetickou emoci. Ve světle těchto úvah se hřbitov jeví jako ideální prostředí pro melancholicky zabarvený estetický prožitek zahrady. Přirozené sepjetí mezi hřbitovem a zahradou je utuženo sekularizací smrti, která otevírá prostor pro uplatnění vědeckého narativu v utváření estetické hodnoty hřbitova i zahrady. Klíčová slova Zahrada, melancholie, hřbitov, prostředí, reflexe, estetický prožitek

This text is focused on garden as a specific object of aesthetic appreciation. Its first part discovers some of the specificities of this aesthetic object, among others, its high variability, unpredictability and complexity. Within an accordingly formed aesthetic experience, perceiver's attention is focused on the temporal dimension of experience and his reflection is intensified. The same happens while experiencing melancholy, which can therefore be considered for a specific aesthetic emotion. After these considerations, cemetery appears to be an ideal environment for an aesthetic experience of garden tinged with melancholy. The natural proximity between garden and cemetery is emphasized thanks to the secularisation of death which makes it easier to employ a scientific narrative in the constitution of aesthetic value of both garden and cemetery. Key terms Garden, melancholy, cemetery, environment, reflection, aesthetic experience