Politický systém íránské islámské republiky a jeho transformace po roce 1989

Abstract

This doctoral thesis offers historical and political analysis of the political system of the Islamic Republic of Iran. It focuses on the formative period of Iranian post-revolutionary statehood and politics as well as origins of a new political system and formation of the revolutionary power structures. The author examines in detail the period of so called Iranian second republic. This era in the development of the Islamic Republic of Iran is generally defined as the period from 1989. This year brought the death of ayatollah Khomeini and the amendments of the Constitution of 1979 that have been adopted in order to adapt the system to new political reality. The absence of charismatic leadership of Khomeini requested redesign of the political system. During his lifetime, Khomeini unified the religious and political authority. His successor Ali Khamenei was neither supreme religious leader nor influential political personality with independent power base. As a consequence, he had to share political power with president Rafsanjani who was the engine behind the post-war reconstruction and the architect of economic reforms at the beginning of 90th. Khamenei was not able to play Khomeini's role of supreme arbiter. Instead, we forged an alliance with conservative clergy and supported their interests against the...

Předkládaná práce představuje historicko-politologickou analýzu politického systému Íránské islámské republiky. Autor se soustředí jak na formativní období, genezi politického systému a formování íránské porevoluční politické elity v průběhu 80. let, tak na období tzv. druhé íránské republiky. To je ohraničené smrtí revolučního vůdce ájatolláha Chomejního a navazující novelou ústavy z roku 1979, kterou bylo třeba přizpůsobit nové politické realitě. Absence charismatického vůdce Chomejního předznamenala významnou změnu parametrů politického systému po roce 1989. Chomejní za svého života sjednocovat nejvyšší politickou a náboženskou autoritu. Nový nejvyšší vůdce Chámene'í nebyl uznanou nejvyšší náboženskou autoritou a zpočátku nedisponoval ani silnou mocenskou základnou. Politickou moc sdílel nejprve s prezidentem Rafsandžáním, který byl hybatelem rekonstrukčního procesu na počátku 90. let spojeného s reformami v ekonomické oblasti. Chámene'í nehrál roli vrchního arbitra, ale utvořil alianci s konzervativními duchovními, jejichž zájmy prosazoval proti radikálnímu levicovému křídlu režimu. Volání po uvolnění systému a reformách vyneslo v roce 1997 do prezidentského úřadu liberálního duchovního Mohammada Chátamího, který vystoupil s programem demokratické transformace Islámské republiky zevnitř. Klerikální...