Hostitelská specifita, diverzita a distribuce malarických parazitů v kontaktní zóně dvou druhů slavíků

Abstract

Předpokládá se, že kontaktní zóna ptáků funguje jako bariéra pro rozšiřující se populace parazitů. Studoval jsem Haemosporida (rodů Plasmodium, Haemoproteus a Leucocytozoon) dvou druhů slavíků, jejichž kontaktní zóna leží v Evropě. Celkem jsem detekoval 20 linií parazitů. Oba druhy slavíků sdílely všechny hlavní linie hemosporid. Celková prevalence se velmi lišila mezi dvěma druhy hostielů (slavík tmavý byl více parazitován než slavík obecný), ale příliš se neměnila v různých zónách uvnitř jednoho druhu. Parazitémie nejběžnější linie linie LULU1 z rodu Haemoproteus, zjištěná pomocí kvantitativní PCR, se nelišila významně mezi dvěma druhy hostitelů. Bylo parazitováno šest z devíti odchycených hybridů. Genetické linie v nich nalezené byly stejné jako běžné linie u rodičovských druhů. Zdá se, že kontaktní zóna má malý (nebo žádný) vliv na rozšíření parazitů ze skupiny hemosporida.

Avian contact zones were suggested to act as barriers to parasite expansions. I studied haemosporidian parasites (genera Plasmodium, Haemoproteus, and Leucocytozoon) of two Nightingale species which meet in a contact zone in Europe. In total 20 lineages of parasites were detected. Surprisingly, all common lineages were shared by the two host species. The parasite prevalence vary between species (Trush Nightingales were more often parasitized than Common Nightingales.) but did not vary to a large extent within zones inside species Parasitemia of the most frequent Haemoproteus LULU1 lineage assessed by Real-Time PCR method did not differ significantly between the two host species. Six out of nine hybrids of the nightingale species were parasitized. Haemosporidian lineages found in hybrids were also frequent in the parental species. In conclusion, the nightingale contact zone seems to have only little (if any) effect on the distribution of haemosporidian parasites.