Hudba a text v dílech Broniuse Kutavičiuse a Sigitase Gedy

Abstract

Práce vychází z dlouholetého zájmu jejího autora o litevskou hudbu a zvláště o tvorbu Broniuse Kutavičiuse (*1932). Představuje pokus o interdisciplinární uchopení vztahu hudby a textu v dílech tohoto skladatele komponovaných na slova litevského básníka Sigitase Gedy (1943-2008). Problematikou tohoto vztahu v případě uvedených autorů se většinou zaobírala jen muzikologie, přičemž textovou složku pojednávala spíše okrajově. Na dlouholetý tvůrčí kontakt obou autorů (vzhledem k nemalému množství děl a k jistým specifikům tohoto kontaktu hovoříme o "fenoménu Bronius Kutavičius - Sigitas Geda") je v práci nahlíženo jako na významný mnohovrstevnatý jev litevské kultury druhé poloviny 20. století, a to z více perspektiv. Postupovali jsme od obecnějších kulturněhistorických otázek přes - více či méně schematické - pojednání o tvorbě každého z obou autorů zvlášť až k podrobnějším popisům vybraných Kutavičiusových vokálně- instrumentálních děl na Gedova slova. Vokálně-instrumentální hudbu lze označit za plně rozvinutý průnik dvou uměleckých druhů - hudby a literatury (plně rozvinutý proto, že obě umění operují v této interakci se zvukovým materiálem); zhudebněný verbální text se však primárně stává hudbou. Z tohoto důvodu je v práci akcentována osobnost skladatele a hudební kontext jeho tvorby. Bylo...

Práce vychází z dlouholetého zájmu jejího autora o litevskou hudbu a zvláště o tvorbu Broniuse Kutavičiuse (*1932). Představuje pokus o interdisciplinární uchopení vztahu hudby a textu v dílech tohoto skladatele komponovaných na slova litevského básníka Sigitase Gedy (1943-2008). Problematikou tohoto vztahu v případě uvedených autorů se většinou zaobírala jen muzikologie, přičemž textovou složku pojednávala spíše okrajově. Na dlouholetý tvůrčí kontakt obou autorů (vzhledem k nemalému množství děl a k jistým specifikům tohoto kontaktu hovoříme o "fenoménu Bronius Kutavičius - Sigitas Geda") je v práci nahlíženo jako na významný mnohovrstevnatý jev litevské kultury druhé poloviny 20. století, a to z více perspektiv. Postupovali jsme od obecnějších kulturněhistorických otázek přes - více či méně schematické - pojednání o tvorbě každého z obou autorů zvlášť až k podrobnějším popisům vybraných Kutavičiusových vokálně- instrumentálních děl na Gedova slova. Vokálně-instrumentální hudbu lze označit za plně rozvinutý průnik dvou uměleckých druhů - hudby a literatury (plně rozvinutý proto, že obě umění operují v této interakci se zvukovým materiálem); zhudebněný verbální text se však primárně stává hudbou. Z tohoto důvodu je v práci akcentována osobnost skladatele a hudební kontext jeho tvorby. Bylo...