Patočkovo pojetí architektury

Abstract

Předložená práce se věnuje Patočkovu pojetí personálního tělesného prostoru a architektonice tohoto prostoru. Personální tělesný prostor je Patočkovým specifickým výkladem prostorovosti člověka ve světě, což je jedním ze základních problémů fenomenologických zkoumání. V první hlavní části naší práci toto pojetí prostorovosti vypracováváme použitím vybraných Patočkových textů ze šedesátých let, přičemž se Patočkovo základní systematické pojednání o prostoru Prostor a jeho problematika pokoušíme rozšířit o další úzce související témata, která Patočka rozváděl v jiných pracích, a to zejména na základě motivů personálnosti a tělesnosti. V druhé hlavní části se věnujeme architektonice vypracovaného pojetí prostorovosti, pod čímž rozumíme interpretaci toho, jak Patočka personální tělesný prostor vykládá pomocí motivů budovy (stavby), budování a bydlení (přebývání). Mezi tyto dvě části vkládáme srovnání s příbuzným pojetím prostorovosti, které se objevuje v Heideggerově Bytí a čase.

The thesis being presented deals with Patočka's conception of personal bodily space and the architectonics of such space. Personal bodily space is Patočka's specific explication of spatiality of being in the world, which is one of the most fundamental problems of phenomenology in general. We work out this conception of spatiality in the first main part of our thesis by using Patočka's selected texts from the sixties, thus extending Patočka's systematic approach to this problem from his treatise Space and its Issues. This extension is mainly based on the themes of personality and corporality. In the second main part we focus on the architectonics of the worked out notion of spatiality. By this we mean an interpretation of Patočka's explication of personal bodily space through his usage of the notions of building and living (dwelling). Between these two parts we include a comparison with a similar conception of spatiality found in Heidegger's Being and Time.