Obraz umělce v českých hraných filmech poúnorových let

Abstract

Když došlo roku 1948 v Československu ke komunistickému převratu, získala absolutní moc také komunistická kulturní politika. Provedla v kultuře zásahy organizační, regulativní i esteticko-normativní. Tyto změny znamenaly zásadní přehodnocení statusu umělce ve společnosti. Umělci z řad inteligence se měli přizpůsobit potřebám nového zřízení. Jejich tvorba podléhala zakázkám a dohledu shora. Protežováni byli umělci vycházející z dělnické třídy a lidová tvořivost. Za vzor sloužilo umění SSSR a vybraní velikáni z dějin naší kultury. Kinematografie, na niž byl kladen především požadavek aktuálnosti, se na novém obrazu umělce také podílela. Dělo se tak především na poli životopisných snímků o našich klasicích a filmů exponujících folklór a kulturní život pracujícího lidu. Ve filmech Písnička za groš a Nezlob, Kristino se stalo ústředním tématem začlenění umělce do nové společnosti. Jako epizodní postavy se objevily též zcela negativní typy umělců, této nové společnosti nepřátelských. Toto spektrum odpovídá obecné typologii lidí, která byla používána v umění, publicistice a veřejném projevu vůbec - rozdělení na uvědomělé, kolísající a zcela nepřizpůsobivé, určené k vytěsnění. Pokud se vyskytuje postava umělce, kterou nelze jednoznačně přiřadit do žádné ze tří kategorií, je to v ojedinělých filmech, které...

After the Czechoslovak coup d'état of 1948, the cultural politics of the Communist Party became the only power that should organize, regulate and evaluate cultural affairs. This brouht radical changes of the status of artists. That artists who belonged to the rank of intellectuals had to follow needs of the new kind of society. They accepted orders from above and their activity was strictly controlled. Proletarian amateurs and folk art were officially encouraged. The examples of the progressive art were found in the USSR and also among personalities from the history of the national culture. Cinematography, to which was placed a requirement of topicality, also presented the new image of the artist. The most noticeable results were reached in biografical films about our classics and films exposing folklore and cultural life of the working class. The integration of an intellectual artist into the new society became a pivotal theme in movies Písnička za groš and Nezlob, Kristino. As episodic characters, we can find also completely negative types of artists - enemies of that new society. This spectrum corresponds to a general typology of people that was used in art, journalism and public speech in general: mature, confused and totally inadaptable (designed to be displaced). Exeptional cases of...