Kritika společenských poměrů v dramatické tvorbě F.G.Lorcy, A .Casony, R. Albertiho a M. Mihury

Abstract

Tato práce se na příkladu čtyř dramatiků Lorcy, Casony, Albertiho a Mihury snaží ukázat, že ačkoliv nebývají takřka nikdy spojováni, rokem narození patří do stejné generace a začínají psát pod vlivem stejných událostí. Ve svých hrách tak reagují na tytéž společenské poměry. Jednotliví autoři využívají odlišné dramatické formy: tragédii, absurdní komedii, avantgardní či poetické divadlo. Tato pestrost umožňuje zachytit problémy z různých úhlů pohledu a dohromady vytváří ucelený obraz společnosti. Vkus a interpretace každého z nás se značně liší, a proto kritika vyjádřená prostřednictvím různých uměleckých forem má předpoklady zaujmout co nejširší spektrum lidí.

This thesis is concerning four playwriters: Lorca, Casona, Alberti and Mihura. Although it is not common to discuss them together, selected authors were born, grew up and started to write their plays in the same period, influenced by the very same events. Thus they use their works to reflect the same social issues. Every author expressed his criticism by specific forms: tragedy, absurd comedy, avant-garde or poetic theater. The variety offered in their works enables to illustrate the society from different points of views, which can hence capture it as a whole. Fancy and interpretation differ widely among people, therefore criticism expressed through various forms, is supposed to interest a wide range of persons.