Volební autoritářství v komparativní perspektivě Jihovýchodní Asie
Electoral Authoritarianism in Comparative Perspective of Southeast Asia
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/39905Identifikátory
SIS: 94954
Kolekce
- Kvalifikační práce [17123]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Romancov, Michael
Fakulta / součást
Fakulta sociálních věd
Obor
Politologie
Katedra / ústav / klinika
Katedra politologie
Datum obhajoby
25. 6. 2012
Nakladatel
Univerzita Karlova, Fakulta sociálních vědJazyk
Čeština
Známka
Výborně
Klíčová slova (česky)
Volební autoritářství, jihovýchodní Asie, Suharto, Indonésie, Marcos, Filipíny, Barisan Nasional, UMNO, Malajsie, PAP, Singapur, adaptabilitaKlíčová slova (anglicky)
Electoral authoritarianism, Southeast Asia, Suharto, Indonesia, Marcos, the Philippines, Barisan Nasional, Malaysia, PAP, Singapore, adaptabilityV diplomové práci "Volební autoritářství v komparativní perspektivě jihovýchodní Asie" autor interpretuje přetrvání a pád čtyř nedemokratických režimů. Problém stability je zde pojímán jako úzce spjatý s adaptabilitou režimu, tedy schopností se v čase přizpůsobovat změnám v prostředí. Vycházeje z tohoto předpokladu, autor demonstruje, že určité subtypy autoritářství jsou patrně lépe predisponované k přežití než jiné. Vzhledem k tomu, že zkoumané režimy jsou v rámci současné debaty řazeny mezi volební autoritářství, text zároveň upozorňuje na některé metodologické nedostatky spojené s tímto konceptem. Inspirována novým institucionalismem a systémovým přístupem obrací tato práce pozornost na souvislost mezi institucionálním charakterem režimní elity a její schopností reagovat na změny v prostředí, tedy adaptabilitou režimu. Autor dochází k závěru, že personalistické režimy mají v čase politické krize tendenci reagovat téměř výhradně represivně a restriktivně a demonstrují tak nízkou míru flexibility a adaptability. V kontrastu s tím se ukazuje, že režimy s vládnoucí stranou jsou programově a personálně flexibilní, což zvyšuje jejich šance na udržení. Závěry textu současně zpochybňují užitečnost typologie režimů vytvořené na základě kvality volebního procesu. Takový postup vede k přehlížení jiných,...
In the thesis "Electoral Authoritarianism in Comparative Perspective of Southeast Asia", while analyzing for cases of regime survival and fall, author develops the argument that certain subtypes of authoritarian regimes are better build to cope with change than others. Since the four cases are under new institutionalism generally classified as electoral authoritarianism, the text depicts some of the methodological problems related to this particular research perspective. Building on the systems approach and new institutionalism, the thesis analyzes the relation between institutional character of regime elite and its ability to cope with changes in the environment, i.e. adaptability. Author shows that at the time of crisis, personalistic regimes tend to react almost solely with repression a restrictions, whereas regimes with ruling parties exhibit a substantial degree of personal and policy flexibility, which positively informs their chances for survival. The conclusion also demonstrates the methodological weaknesses of regime typology based on the quality of electoral process. It diverts the attention from other features of regimes which significantly inform logic and inner dynamics of authoritarianism. As a result, under the banner of electoral authoritarianism, there are regimes which differ from each...