Alfred Jarry a Maurice Maeterlinck: dva aspekty symbolistického divadla

Abstract

Konec 19. století byl ve francouzském divadelním kontextu charakterizován snahou o reformu stávajících hodnot. Vůči oficiálnímu konvenčnímu divadlu bulvárních scén se již od 80. let vyhranila francouzská bohéma v prostředí kabaretů. V druhé polovině 80. let se k těmto snahám přidalo také naturalistické a symbolistické hnutí. Druhé jmenované našlo inspiraci v generaci prokletých básníků, zejména v myšlence souvztažností a analogie. Symbolisté dále obdivovali koncept Gesamtkunstwerk Richarda Wagnera jakožto koncepci souborného uměleckého díla spojujícího všechna umění. Symbolismus dále vycházel z mysticismu a okultních věd. Vrcholným obdobím symbolistického dramatu se stala 90. léta, kdy vznikly hlavní divadelní spolky a hry. V tomto krátkém období plném neúspěchů a selhání se při snaze převést symbolistické principy do divadelní praxe prosadili především dva autoři - Maurice Maeterlinck a Alfred Jarry. První ze jmenovaných se stal ztělesněním symbolistických snah, druhý pak historii symbolistického divadla dovršil a naznačil budoucí směr, jakým se bude moderní divadlo ubírat. Jedná se tak o osobnosti symbolicky ohraničující jedno období francouzského dramatu.

In the end of 19th century, there were many attempts to reform the existing values of the French theatre. In the course of eighties, the reform which was aimed against the official commercial theatre, was mostly realized by the naturalist and symbolist movements. The symbolists were largely inspired by the principles of correlation and analogy and they admired Richard Wagner's concept of gesamtkunstwerk. This concept was focused on linking all sorts of arts together. During the course of nineties, in the top period of the French symbolist theatre, the main societies of theatre artists were established and the first symbolist plays were written. In this short period full of failures, mainly two authors - Maurice Maeterlinck and Alfred Jarry - were remarkable. The first one ideally represented the symbolist principles in his plays, the second one completed the history of symbolist theatre and indicated the future direction of modern theatre. Both personalities formed bounds of one period of the French drama.