Hlavní pilíře zahraniční politiky Chralese de Gaulla a jejich současná francouzská reflexe

Abstract

Cílem této bakalářské práce je potvrdit či vyvrátit následující hypotézu, a totiž že gaullistická zahraniční politika stále do jisté míry, alespoň na úrovni inspirativní, ovlivňuje současné zahraničně-politické směřování Francie, ovšem její uplatňování je neuskutečnitelné vzhledem k zániku bipolárního světa. Tato práce nejprve analyzuje hlavní pilíře zahraniční politiky Charlese de Gaulla. Těmi byly: vztah k Evropě, Spojeným státům americkým a Východnímu bloku. První část klade důraz na období let 1958-1969, tedy dobu, kdy Charles de Gaulle zastával prezidentskou funkci. Ve druhé části práce prostřednictvím případové studie francouzské politiky vůči Německu hledá kontinuitu či diskontinuitu současné politické scény, v čele s neo- gaullistou Jacquesem Chiracem, s hlavními liniemi, sledovanými Charlesem de Gaullem. Druhá část stručně analyzuje postoje prezidentů působících v období mezi odchodem Charlese de Gaulla a nástupem Jacquese Chiraca, a poté se věnuje Chiracovu prezidentství, končícímu v roce 2007. Hlavními metodami této práce jsou analýza a případová studie.

The aim of this bachelor thesis is to prove or disprove the following hypotheses: firstly, that the Gaullist foreign policy tradition continues to some extent to influence and provide inspiration for the contemporary direction of French foreign policy; and secondly, that it is almost impossible to apply this policy in the post-bipolar world. (I took this to mean the world since the end of the Cold War...) The thesis will analyse the three relationships - with Europe, with the United States and with the Eastern Bloc - which were the main pillars of Charles de Gaulle's foreign policy. The first section of the thesis will focus on the period of de Gaulle's presidency between 1958 and 1969. The second section will use a case study of French policy towards Germany in order to explore the continuity or discontinuity of this policy in the contemporary political scene, with a neo-Gaullist Jacques Chirac taking his lead from Charles de Gaulle. This section will also briefly analyse the approaches of French presidents between the retirement of de Gaulle and the beginning of the Chirac presidency. It then goes on to focus on the presidency of Chirac, which ended in 2007. The main methods of the thesis will be analysis and case study.