Role míst nedourčenosti v procesu četby literárního díla

Abstract

Práce se zaměřuje na dvě estetické teorie, které se primárně zabývají recepcí uměleckého díla literárního. Práce pojednává o fenomenologické estetice Romana Ingardena a recepční estetice Wolfganga Isera. Zkoumání je vedeno k objasnění pojmu míst nedourčenosti v literárním textu a jejich funkci v něm. Oba autoři tento pojem vysvětlují v rámci svého pojetí recepce uměleckého díla literárního. Metoda práce je vymezena popisem obou představovaných teorií, na jejímž konci se oba přístupy porovnávají. Cílem práce je charakterizovat obě teorie a vymezit v nich pojem míst nedourčenosti. Cílem práce je také popsat momenty, ve kterých se Wolfgang Iser inspiruje teorií Romana Ingardena a také místa, kde s jeho teorií nesouhlasí a reviduje ji.

The work is focussing on two aesthetic theories, which primarily deal with the reception of literary work of art. Thesis discusses about the phenomenological aesthetics of Roman Ingarden and reception aesthetics of Wolfgang Iser. Research is conducted to clarify the notion of indeterminacy places in a literary text and its function in it. Both authors explain this concept by their own approach to the reception of literary work of art. The method of work is defined by the description of these two presented theories, and by the end of the thesis, both approaches are compared. The aim of the thesis is to characterize both theories and define the concept of indeterminacy places within them. The aim is also to describe the moments in which Wolfgang Iser theories are inspired by Roman Ingarden and also the place where their theories do not agree and Iser revises it.