Bankovní dohled a regulace v České republice a ve Spolkové republice Německo

Abstract

Závěr Vzhledem k tomu, že úprava dohledu se v německém právním řádu vyvíjela řadu let, fakticky již od 30. let 20. století, je na první pohled systematika německých norem mnohem přehlednější, normy se zdají být preciznější a propracovanější a pro poznání více přístupné. Na české úpravě je znát rychlý vývoj zapříčiněný nutností přizpůsobit právní řád potřebám trhu a později evropské legislativě, proto uspořádání norem je mírně chaotické a jejich nastudování se tím stává složitější. Tak například definici úvěrové instituce v české úpravě najdeme na dvou místech, jednak v zákoně o spořitelních a úvěrních družstvech, kde je obsažena obecná definice činnostmi, které instituce uskutečňuje, a jednak ve vyhlášce o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, kde jsou úvěrové instituce definovány taxativním výčtem. To je diskrepance, které by se měl právní řád vyvarovat. De lege ferenda se zdá být vhodné uspořádání zvolené v německém právním řádu, kdy podstatná část norem společných pro všechny úvěrové instituce a jejich činnost je obsažena v jednom právním předpisu, a odchylky jsou ponechány úpravě speciálních norem. Významným rozdílem je i skutečnost, že česká a německá legislativa zaměřují svou pozornost na odlišným způsobem definované adresáty, resp....