Místa paměti bitvy u Chlumce: pomníky, na které se "nezapomíná"

Abstract

Dynamické procesy a diskontinuity historického vývoje, kterých jsme byli na našem území svědky v průběhu minulého století, si vyžádaly svou daň. Stejně jako poznamenaly tisíce a miliony lidských osudů, zasáhly také pomníky. Tyto zdánlivě neměnné a zubu času odolávající památky minulé doby zažívaly stejná období slávy a zmaru jako lidé, kteří je stavěli, oslavovali a kteří na ně vzpomínali. A to vše bez ohledu na skutečnost, zda jsou tyto pomníky místy paměti. Neboť konsensuální shoda na všech významech (tj. materiální, symbolický a funkční) takový pomník z jeho druhého života nikterak "nevytrhává". S úspěchem lze vznést námitku, že chlumecké pomníky v jistých dobách bezpochyby dosahovaly všech tří výše zmíněných významů, o jitření paměti nemluvě. Stejně tak je zcela očividné, že v dnešní době bychom je za místa paměti mohli označit jen velmi stěží. Znamená to tedy, že místa paměti nejsou žádnou objektivně existující konstantou, nýbrž dynamickým jevem, který podléhá stejným změnám a procesům jako kolektivy, které je za místa paměti označily a které je za ně považovaly. Paměť bitvy s mnohonárodnostní účastí se během let stala ritualizovaným prostorem pro demonstraci německé sounáležitosti, odhodlanosti a slavné vojenské minulosti. Sto let od vzpomínaných událostí podléhá paměť na bitvu, petrifikovaná do...

In current czech historiography the concept incurred from french historians (such as Pierre Nora), such as the concept of places of memory, is hardly used. As an example we can see the broad edition of Deutsche Erinnerungsorte, which tries to understand and describe important "moments" of the history of German nation in an entirely new way. The German authors include a wide variety of phenomenons such as abstract functionally-symbolic products of intelect as well as raw material monuments into these "pockets of hibernation" into which the society stores and delegates their cultural memory in order to prevent them from perishing. The neighbourhood of the Ústí nad Labem city, in the direction to the Czech- Saxon border, is covered with a number of such stone monuments. These memorials, calling to the battles of 1813, silently store a memory, which was stored in them in a feeling of patriotic flame_and the most deep love for the inherited Hapsburg home, furnished for years by a friendship with the German Brethren and the offspring of the companion-in-arms in the epoch of Befreiungskriege, completedly silented after the 1945, when the departure of German inhabitants from the border region takes away as well the memories that the memorials represented. In my work I focused on the processes, by which a purely...