The expressiveness of experience: a structural and phenomenological account of the Russian formalists' "aesthetic of estrangement"

Abstract

In their seminal studies in literary theory and poetics, the Russian formalists (Šklovskij, Tynjanov, Jakobson, etc.) famously claim that aesthetic experience amounts to a self-valuable, concrete act of perception functionally induced and conditioned by the formal structure of a work of art or literature. This aesthetic principle, christened by Šklovskij as "estrangement" (ostranenie), played an instrumental role in the formalists' contribution to the establishment and development of literary theory as an autonomous scientific discipline. It has also regularly inspired other thinkers and provided the impetus for productive new insights on art or literature, a fact that seems to underline its acuity and relevance. At the same time however, the formalists' "strange" account of art and literature has been routinely disparaged for being altogether inadequate, philosophically flimsy and descriptively too narrow. Critics have pointed out that the formalists' assertions on the topic of perception rest but on a set of ad hoc psychological hypotheses and are overly determined by their specific scientific aims and modernist prejudices. Worse, the principle of estrangement has been credibly attacked for being semiotically naïve and for stripping art and literature of any "content" or meaning, to say nothing...

Ve svých základních literárně-vědeckých a básnických studiích, ruští formalisté (Šklovskij, Tynjanov, Jakobson, atd.…) slavně prohlašují, že se estetická zkušenost rovná konkrétní aktu vnímání, funkčně spuštěnému formální strukturou uměleckého nebo literárního díla. Tento estetický princip, který Šklovskij nazval "ozvláštnění", hrál pomocnou roli v přispění ruských formalistů při založení a rozvoji literární teorie jako autonomní vědecké disciplíny. Také pravidelně inspiroval jiné myslitele a přinášel impulzy k produktivnímu novému pohledu na uměni nebo literaturu, což je fakt, který podtrhuje svou důležitost a závažnost. Současně ovšem, "zvláštní" úvahy formalistů o vnímatelné-formální podstatě umění a literatury podléhaly kritice za to, že jsou příliš úzké a nepostačující. Kritici často poukazovali na to, že navzdory své povrchní působivosti se klíčová tvrzení ruských formalistů opírají jen o řádku pro tento účel vytvořených psychologických hypotéz a jsou přespříliš podmiňovány svými specifickými vědeckými cíli a modernistickými předsudky. A což je ještě horší, jejích přístup byl důvěryhodně napadán za to, že je epistemologicky a sémioticky naivní a z toho, že zbavuje umění a literaturu "obsahu" nebo významu, nemluvě o širším sociálním, kulturním, politickém nebo ideologickém významu. V...