Československo-italské vztahy v letech 1922-1929

Abstract

Disertační práce je věnována československo-italským vztahům v letech 1922-1929. Poměr mezi Prahou a Římem se po nástupu fašismu k moci zásadně nezměnil. Obě země už před tím jen obtížně navazovaly spolupráci. V roce 1924 uzavřely smlouvu o vzájemném přálství, která je zavazovala ke společné politice ve vztahu k Rakousku a Maďarsku. Tento dokument se ale nikdy neuplatnil v praxi. Zájmy obou zemí ve střední a jihovýchodní Evropě se od sebe lišily. Praha i Řím usilovaly o vlastní dominanci v tomto regionu a s plnoprávnou účastí druhého z partnerů v nejrůznějších hospodářských 1 poli tických proj ektech nepočítaly. Spory nabyly na síle od roku 1926, kdy se italská politika začíná stále víc obracet na cestu revizionismu. Československé plány na posílení statu quo byly do značné míry reakcí na tuto italskou politiku. Ve vztazích obou zemí hrála zásadní roli rozdílnost politických zájmů. Svůj význam ale měli i ideologické spory. Praha požádala o prodloužení vzájemné smlouvy, což ale Italové odmítli. Vypršení smlouvy v roce 1929 bylo zcela logickým důsledkem toho, že vztahy mezi Československem a Itálií měly k přátelství velmi daleko. Disertace je založena na studiu československých, italských a rakouských archivů, vydaných pramenů a relevantní literatury.

This thesis explores the Czechoslovak-Italian relations from 1922 to 1929. The accession of Fascism to power did not change the mutual relationship. Both countries struggled to cooperate even before. In 1924 the treaty of mutual friendship was signed in which Czechoslovakia and Italy pledged to follow common policy towards Austria and Hungary. However, this document never played a role in the mutual relationship as the interests of both countries in central and southeastern Europe diverged considerably. Both prague and Rome tried to establish its own dominance in that region and in their designs they treated each other as the les ser partner. The differences amplified after 1926 when the Italian foreign policy embraced revisionism. The Czechoslovak plans to consolidate the status quo have been in a large extent a response to this Italian policy. The main cause of mutual disagreement were political. However, the ideological antagonisms played certain role, too. prague seeked a prolongation of mutual treaty, but has been rebuffed by Rome. The expiration of the treaty in 1929 was entirely logical since the relationship between Czechoslovakia and Italy has been far from friendly.