Jan Opolský a jeho prozaické dílo v dobovém literárním kontextu

Abstract

Diplomová práce se snaží charakterizovat prozaické texty Jana Opolského, soustředí se přitom zejména na vystižení jejich výtvarným uměním inspirované stránky. Opolského prózy nepřesahují rozsah povídky, dějová složka v nich téměř chybí. Převažuje reflexe či popis, a to především rozsáhlé pasáže popisující světlo a barevné odstíny a jejich proměny či působení na zobrazovaný umělecký předmět. V těchto pasážích bývá soustředěna dynamika celého textu. Autor ve svých prózách rovněž uplatňuje znalosti mnoha uměleckých oborů a řemesel. Už samotným zaměřením na svět umění se řadí mezi autory dekadentní, mnohé jeho prózy a motivy v nich užité mají navíc symbolickou platnost.

The aim of this thesis is to define Jan Opolský′s prosaic works with emphasis put on his evident inspiration through fine arts. The work of Jan Opolský does not exceed limits of a short stories. It almost falls short of an action. The predominant feature would be reflexion and visual description. That is especially the case with voluminious parts devoted to the bright light and the color nuances - with their changing expresions and diverse shades reflected on the presented object of art. The whole momentum of his prosaic work tends to be included in exactly these parts of his ouvre. In his writing, Opolský uses his skills he earned as a craftsman and as an expert in various artistic fields. Because of his obsession with the world of art, he can be considered a good example of a decadent artist. A number of his texts, especially given these features it is focusing on, have symbolic legitimacy anyway.