Od kánonu k autorovi: raně novověké kázání jako pramen historicko antropologického bádání

Abstract

Záměrem této práce je nastínit možné cesty historicko antropologického bádání nad českými raně novověkými barokními kázáními. Proto v první části práce analyzujeme současné literárně teoretické bádání od estetického pojetí a ideje kánonu až po Nový historicismus a jeho koncepci kulturně historického kontextu. Zároveň se snažíme vyjasnit, v čem se takový přístup liší od dosavadního českého bádání a jeho konceptu "souznění" a od polského bádání a jeho konceptu objektivistického "zrcadlení". V druhé části se pak snažíme nastínit, jak by se takový historicko antropologický přístup mohl odvíjet v praxi. Analyzujeme proto literární diskurz dvou sbírek kázání od českého raně novověkého kazatele Ondřeje Františka de Waldta a od polského kazatele Henryka Brauna. Zároven se snažíme definovat lokální diskurz jejich působnosti na venkově. Snažíme se poukázat na to, jak oba diskurzy souvisí s literární komunikací mezi kazatelem a šlechtou či mezi kazatelem a ostatními duchovními. V poslední kapitole pak analyzuje specifické krátké příběhy (exempla) z hlediska autorské intencionality kazatele a jeho snahy jakožto vypravěče vytvářet zdání své literární autority.

This study deals with one of the specific historical source of early modern culture, baroque sermons. At first part we analyze present research of literary theory from esthetical aproach and concept of canon to New historicism and his conteption of cultural-historical context. With the aid of literary theory we attempt to define new ways, how to study czech baroque sermons from historical-antropological perspective, and we attempt to point out, how could be this ways different from previous Czech or Polish research as historical-objectivistic aproach or, on the other hand concept of historical "consonancy". At second part we would attempt to suggest some concerete examples, how we could put our historical-antropological ways of research into practise. We analyze literary diskursus of two sermon books from Czech early modern preacher Ondřej František de Waldt and from Polish preacher Henryk Braun as well as we would attempt to define their local discursus as place of his social agency as provincial priest. We study, how both discursus relate with literary communication between preacher and nobility or between preacher and other priests and clergyman. In last chapter we analyze specific short stories, exempla as a specific part of sermon, in which we can see intentional agency of preacher as author...