K problematice minulých časů v portugalštině a ve španělštině: kontrastivní studie na příkladu vybraného díla

Abstract

Tato diplomová práce se věnuje prostřednictvím kontrastivní metody o srovnání temporálního podsystému minulých časů indikativu v současné portugalštině a španělštině. Konfrontace jazyků natolik blízkých, mající společný původ a podobné okolnosti vývoje, je značně obtížná a často se jedná o velmi nepatrné významové nuance. V naší práci jsme se pokusili zvážit všechny odlišnosti, jak z hlediska plánu výrazu, tak z hlediska plánu obsahu. Oba jazyky disponují slovesnými tvary, které se často téměř kryjí; naše analýza však ukázala, že mohou vykazovat i rozdílné hodnoty, a to především v oblasti modu. Tyto rozdíly se na první pohled mohou zdát bezvýznamné, avšak k správnému užívání jazyka jsou zásadní. Románské jazyky obecně disponují celou škálou prostředků, jak popsat (nejen) uplynulou událost. Přestože každý systém má mít svůj řád, nelze na jazyk nahlížet striktně či dogmaticky a snažit se každý jev jednoznačně definovat, nýbrž být objektivním pozorovatelem a respektovat přirozený jazykový vývoj. I během našeho zkoumání jsme se nejednou setkali s případem, že teoretik označil příklad z praxe za sporný.

In our thesis entitled On the Issue of Past Tenses in Spanish and Portuguese: Constrastive Study Based on a Selected Work we have compared the past tense system in contemporary Spanish and Portuguese, in order to discover main differences on the temporal as well as on the extratemporal level. In general, the complexness of the repertory of past tenses in Romance languages makes the full comprehension of the problem by not native speaker extremely difficult. Moreover, the linguistic proximity of both languages can cause many interferences and the phenomenon called "false friends". In the first "theoretical" part we have observed the principal theories of the most significant linguists and tried to demonstrate their statements on an authentic linguistic material. We have discovered many secondary meanings at every paradigm, which implicates difficulties during the study or translation. As we expected the essential difference on the temporary level consists in the use of perfeito composto in Portuguese and perfecto compuesto in Spanish, which also have different aspectual characteristics. On the other hand, most secondary (mainly modal) values are in both languages represented by imperfeito / imperfecto. In case of mais-que-perfeito / pluscuamperfecto there is an asymmetrical relation between the morphological...