Problematika jizev v oblasti obličeje a ruky

Abstract

Při jakékoliv operaci, kde je porušena kontinuita kůže, je hojení jizvou nevyhnutelné. Pokud není výsledná jizva v souladu s pacientovým očekáváním, je nezřídka zpochybňována chirurgova zručnost a nespokojený pacient se poté dožaduje opravy, nejlépe odstranění jizvy. Úplné odstranění jizvy však není v současnosti možné a s největší pravděpodobností tomu ještě dlouho tak ani nebude (Baisch et al., 2006). Cílem této práce je souborný referát o reparativních procesech, které probíhají po porušení kůže, a současně výčet možných vlivů na tyto pochody. Pochopení problematiky je základem k terapeutickým cestám, které vedou k funkčně a esteticky uspokojivým jizvám v oblastech obličeje a ruky, tedy právě nejvýznamnějších pro psychosociální projekci a komunikaci (Dušková a Honzák, 1997).

In any operation where continuity is broken skin is healing scar inevitable. If the resulting scar is not in line with patientexpectations, the often questioned surgeon's skill and dissatisfied patient is then clamoring for repairs, removal of most scars. Complete removal ofthe scar is not currently possible and most likely do so for a long time or not (Baisch et al., 2006). The aim of this work is comprehensive paper on reparativeprocesses that take place after the break in the skin, while the list of possible effects on these processes. Understanding of the basis for therapeutic paths which lead a functionally and aesthetically satisfactory scars on the face and hand, the very projection for the most important psychosocial and communication (Josefina and Honzák 1997).