Úloha oxidu dusnatého v kardioprotektivním působení chronické hypoxie

Abstract

Předkládaný projekt si kladl za cíl zjistit, jak ovlivní farmakologické zvýšení akutní a chronické produkce oxidu dusnatého (NO) kardioprotektivní efekt chronické hypoxie. Sledovali jsme vliv NO donoru molsidominu na hemodynamické parametry a ischemické poškození srdce. Laboratorní potkani kmene Wistar byli vystaveni kontinuální normobarické hypoxii (10 % O2, 4 týdny). Potkanům byl podáván molsidomin chronicky (15 mg/kg/den) v pitné vodě nebo akutně (10 mg/kg) ve fyziologickém roztoku 5-min infuzí 30 minut před regionální ischemií. Kontrolní potkani byli chováni v normoxii a molsidomin jim byl podán odpovídajícím způsobem. Adaptace potkanů na kontinuální chronickou hypoxii vedla k rozvoji hypoxické plicní hypertenze a chronické podávání molsidominu tyto projevy hypoxie snížilo. Chronické podávání molsidominu významně neovlivnilo zvýšenou ischemickou toleranci myokardu chronicky hypoxických potkanů k akutní ischemii. Naproti tomu akutní podání molsidominu významně snížilo velikost infarktu a zvýšilo arytmogenezi u normoxické i chronicky hypoxické skupiny. Naše výsledky ukazují, že akutní farmakologické zvýšení dostupnosti NO má kardioprotektivní účinek a to jak u normoxických, tak chronicky hypoxických potkanů na rozdíl od chronického zvýšení, u kterého se zdá, že NO nebude mít významnější...

The aim of present project was to uncover the effect of pharmacological increase in acute and chronic nitric oxide (NO) production on cardioprotective effect of chronic hypoxia. We studied the effect of NO donor molsidomine on hemodynamic conditions and ischemia - induced myocardium injury. Male Wistar rats were exposed to continual hypoxia in a normobaric chamber (10 % O2, 4 weeks). Rats received molsidomine either chronically (15 mg/kg/day) in drinking water or acutely (10 mg/kg) in saline infused 30 min before ischemia. Control rats were kept under normoxia and treated in a corresponding manner. Adaptation to chronic hypoxia resulted in development of pulmonary hypertension. Chronic treatment with molsidomine slightly reduced these consequences of chronic hypoxia but it had no effect on increased cardiac ischemic tolerance in chronically hypoxic rats. On the other hand acute treatment with molsidomine significantly reduced infarct size and increased the number of arrhythmias in both normoxic and chronically hypoxic animals. In conclusion, our data suggests that acute increase in availability of NO is cardioprotective in both normoxic and chronically hypoxic rats contrary to its chronic increase which seems to have no protective contribution.