Kolonizace a církevní správa na území historického Loketska ve 13. století

Abstract

Od počátků novodobého historického zájmu má 13. století pevné místo ve všech koncepcích českých dějin. Do jeho hodnocení se vždy promítala aktuální situace doby. Od poloviny 19. do poloviny 20. století byl dominujícím prvkem v tomto výkladu příchod nových obyvatel "z německých zemí" a jejich podíl na výstavbě sídel a krajiny. Problematikou se zabývala celá řada autorů, nicméně základní interpretační schéma zůstávalo více méně stejné. Obrat nastal v šedesátých letech, kdy začala být evropská středověká změna nazírána jiným způsobem. Podstatně se změnil okruh kladených otázek a interpretačních přístupů. Došlo k rozšíření geografického a časového rámce, ve kterém byly dané změny hodnoceny, k zasazení problematiky do celoevropského kontextu a k zásadnímu rozšíření pracovních metod historiografie. V reakci na nové mezioborové pojetí historických věd byla následně znovu promýšlena otázka vlastní historiografické metody.

From the beginning of modern historical concern the 13th century has a stable position in all conceptions of the Czech history. There always was an actual era situation which showed in its evaluation. From middle of the 19th century until middle of the 20th century the arrival of new inhabitants from "German countries" and their proportion in building of houses and countrysides was the governing element of this interpretation. A number of authors occupied themselves by this issue, however, the basic interpretation scheme stayed more or less the same. Turn-over took place in the sixties when the European medieval change was observed by a different way. The range of questions and interpretative approaches radically changed. It reached the extension of geographical and time scope, in which the given changes were evaluated, the issue infliction into all-European context and the fundamental expansion of working methods of historiography.