Role jednání v perspektivě politické filosofie Hannah Arendtové v dnešní občanské společnosti

Abstract

For the philosopher Hannah Arendt, the term vita activa comprehends three fundamental human activities-labor, work and action. All three activities shall be part of our life and, ideally, they shall be balanced. Besides being in balance, Arendt believes that action is the most important one of them. Through action, man steps out of the loneliness which he needs for his work and enters the public realm that helps to form. There he establishes a mutual relationships with the others, negotiates, persuades and confirms his presence. But this is not possible if a man transforms himself, because of his relation to work, into the homo faber or, in the worst case, into the animal laborans. Work and expenditure take control of his life. This, together with bureaucracy, the influence of technology and mass being, increases the feeling of loneliness and insignificancy, and opens a space for violence, terror and ideology what can cause the governance of totalitarianism. If we agree that Arendt's conception of the public realm is, in the basic characteristics and on the most general level, similar to civil society from our modern viewpoint, we gain "new" realm where man can act and can gain the experience of action. The integrity of his vita activa is restored. It means that a man should be less threatened by...

Hannah Arendtová rozeznává tři základní činnosti v rámci lidského vita activa-práci, jednání a zhotovování. V lidském životě by měly být zastoupeny všechny tři typy činností. Zvláštní důraz je však kladen na jednání. Jeho prostřednictvím vystupuje člověk ze své samoty, kterou potřebuje k práci a vstupuje do veřejné sféry, kde jednání a řeč vytváří prostor pro vzájemné vztahy s druhými, vyjednávání a přesvědčování. To vše se však neděje, pokud se člověk kvůli svému vztahu k práci změní v homo faber, v horším případě v pouhé animal laborans. Jedná se o situaci, kdy práce a spotřeba zcela ovládnou jeho život. Spolu s byrokratizací, vlivem techniky a masovou existencí posilují jeho pocit osamělosti a bezvýznamnosti, čímž otevírají prostor pro násilí, teror a ideologii, které mohou vyústit až v totalitní vládu. Pokud přistoupíme na myšlenku, že pojetí veřejné sféry u Arendtové může v základních rysech a na nejobecnější rovině odpovídat tomu, jak je dnes pojímána občanská společnost, získáváme tak "nový" prostor, kde je člověku umožněno znovu jednat a získávat zkušenosti z jednání. Člověk tímto způsobem znovu obnovuje celistvost vita activa, stává se méně ohrožený působením ideologií a snižuje tak možnost nástupu totalitarismu.