Puchmajerovské almanachy. Formování novočeského verše v nadnárodním kontextu

Abstract

The submitted work uses the example of poetry collections of A.J. Puchmajer (Sebrání básní a zpěvů /1795, 1797/ and Nové básně /1798, 1802, 1814) and other contemporary poetry, theoretic and critical works in the wider context of forming of new Czech prosody and meter system. The focus is put on treatise of verse problems in the traditions of Czech literary-scientific structuralism and development of this scientific tradition; further on the interpretation of relevant social, philological and poetological discourse of the end of 18th and beginning of 19th century with primary focus on literary works; and finally on the treatise of processes, by which the new Czech verse formed, in relation to older local literature of 18th century and current European context. In the general concept of literary science, the reform of the Czech verse, as performed by Slavist J. Dobrovský (Böhmische Prosodie, 1795), represents a milestone, perhaps even the beginning of new Czech prosody. Older "lower" syllabism (prosody directed by the constant number of syllables in a verse) and "higher" quantitative metrics (based on the alternation of long and short beats as in the ancient literature) were criticized by Dobrovský as archaic, insufficient (syllabism) or being contrary to the spirit of Czech language (quantitative metrics)....

Klíčové místo vernakulárního jazyka a jeho normy v českém národním obrození (Macura 1995/1983: 42n.) propůjčuje mimořádný význam, ve srovnání s dobou pozdější, rovněž problematice prozodické. Jazyk je exponován jako atribut národa, přičemž osvícenské období a jeho představitel J. Dobrovský klade důraz na systémový popis jazyka založený na racionalitě a empirickém poznání, vlastně ještě klasicistně zachovává jeho funkční rozvržení; mladší doba Jungmannova přistupuje k vernakulárnímu jazyku bezprostředněji jako k svému programu, usiluje o uvedení jazyka do celého národního života a intenzivněji řeší nároky "vyšší" komunikace, dosud vyhrazené latině a němčině. Volba prozodického systému a jeho pravidel v sféře těchto zásadních kulturních proměn těsně souvisejí s obecnějšími společenskými koncepty, ba jeví se v soudobých politických poměrech, podobně jako v Německu a jinde, prostředkem modernizace. Pozdější zneužití národněemancipačních procesů v 19. a 20. století problematizuje přirozeně vedle jejich jiných souvislostí i problematiku literární (srov. Dobiáš 2007). Cílem předložené práce je podat příspěvek k dané otázce, pojednat počátky novočeského verše na přelomu 18. a 19. století v širších nadnárodních souvislostech a vzhledem k rozsahu problematiky především umožnit další spojené bádání (proměny starší...