Smluvní a mimosmluvní závazkové vztahy v mezinárodním právu soukromém

Abstract

Contractual and Non-contractual Obligations in Private International Law This doctorate thesis deals with the European international private law and discusses the current law-crash modification of contractual and non-contractual obligations. Characteristic of the European community is the absence of unification of the substantive law, which is compensated, by the unification of conflict standards. The unification of conflict standards, as an instrument of the international private law, can be understood as a certain sign of unification of direct standards. Conflict standards do not govern directly the rights and obligations of the parties to a contract in international private law but they answer the question by which legal order the given relationship should be abided and therefore they provide certain degree of foreseeability and safety. The first (general) part called "European international private law - from conventions to regulations" is dedicated to development of the unification of conflict standards within the European community. At present, the unification of the conflict issue is represented by two new-adopted Roman regulations concurring to the Roman convention on the law applicable to contractual obligations. Analysis of the first Roman regulation on the law applicable to contractual...

Závěr Tato práce se pohybovala v oblasti evropského mezinárodního práva soukromého a pojednává o současné kolizněprávní úpravě smluvních a mimosmluvních závazkových vztahů. Unifikační snahy se nevyhnuly ani oblasti kolizního práva a vyústily v přijetí Nařízení Řím I a Nařízení Řím II. Nařízení se vyznačují aplikační předností před ustanoveními vnitrostátního práva a členské státy zavazují přímo bez nutnosti přenášet jejich obsah do vnitrostátních předpisů. Obě římská nařízení vycházejí z původní Římské úmluvy a tvoří komplexní kolizní úpravu závazkového práva, jejich procesní protějšek představuje nařízení bruselské. Souhrn přijatých nařízení stanovuje pravomoc a příslušnost pro vydání soudních rozhodnutí včetně jejich uznání a výkonu a dále určuje rozhodné právo pro závazky smluvní i mimosmluvní. V blízké budoucnosti můžeme očekávat přijetí dalších předpisů evropského práva, které budou unifikovat další oblasti kolizního i procesního práva. Římská nařízení potvrzují princip univerzality a rozhodné právo se pak použije bez ohledu na to, zda je právem některého z členských států, či nikoliv.1 Univerzální použitelnost ve spojení s povinnou aplikací zakotvenou v prvním článku římských nařízení se rovněž projeví ve vyloučení aplikace národních kolizních norem členských států. Stejně jako Římská úmluva i obě...