Expresivní komunikační funkce výpovědi

Abstract

První část práce je věnována teorii mluvních aktů. Autor práce se věnuje počátkům této teorie, základním termínům s ní spjatým (performativum, explicitní performativní formule; akt lokuční, ilokuční a perlokuční atd.) a dvěma jejím hlavním představitelům - J. L. Austinovi a J. R. Searlovi. Poté pojednává o klasifikacích mluvních aktů a jejich východiscích v pojetí jmenovaných a dalších autorů. Závěr první části se zaměřuje na vliv teorie mluvních aktů v české lingvistic a na proměny klasifikací mluvních aktů (v české tradici nazývaných komunikační funkce výpovědi). Druhá část práce se zabývá definicí výpovědí s komunikační funkcí expresivní. Po shrnutí dosavadních českých a zahraničních definic se autor snaží zformulovat vlastní vymezení KF expresivních. Východiskem je definice M. Grepla z aktuální české klasifikace KF a vlastní autorovo pozorování a srovnávání se zahraničními autory (J. L. Austin a J. R. Searle). Na závěr autor popisuje jednotlivé KF expresivní a věnuje se "hraničním" případům mezi třídou KF expresivních a ostatními třídami KF (opět vychází z aktuální klasifikace M. Grepla). Závěrečná část práce je věnována indikaci KF expresivních v konkrétním jazykovém materiálu. Analyzovaný materiál je tvořen novinovými rozhovory. Zjištěné realizace KF expresivních jsou konfrontovány se způsoby dosud...

The first part of this work is dedicated to the theory of speech acts. The author of the work deals with the beginning of this theory, the basic terms connected with it (performative verb, explicit performative, locutionary act, illocutionary act, perlocutionary act etc.) and with its two main representatives - John Langshaw Austin and John Rogers Searle. The author also speaks about the classification of speech acts; their themes in the theory of mentioned representatives and other authors. At the end of this part the work deals with the influence of the theory of speech acts on Czech authors and with Czech authors" classification of speech acts (in Czech background this theory is called communicative function of utterance). The second part of the work concerns the definition of utterance with expressive communicative function. After the summary of existing Czech and external definitions the author tries to formulate his own definition of expressive communicative function. The definition of Miroslav Grepl from current Czech classification of communicative functions, the author's own observation and comparison with the external authors (Austin, Searle) represent the basis of this his definition. At the end of this part the author describes particular expressive communicative functions and deals with the...