Od absurdity lidské existence ke spolubytí
From absurdity in human existence to togetherness
diploma thesis (DEFENDED)
View/ Open
Permanent link
http://hdl.handle.net/20.500.11956/22488Identifiers
Study Information System: 86368
Collections
- Kvalifikační práce [18052]
Author
Advisor
Referee
Pelcová, Naděžda
Faculty / Institute
Faculty of Education
Discipline
Training Teachers of General Subjects at Lower and Higher Secondary Schools Czech - Social Scienses
Department
Information is unavailable
Date of defense
24. 5. 2010
Publisher
Univerzita Karlova, Pedagogická fakultaLanguage
Czech
Grade
Very good
Lidská existence budila vždy zvědavost myslitelů, avšak až ve 20. století se jí začala filosofie důsledně a cíleně věnovat. Zajímají nás proto autoři, které pro potřebu této práce souhrnně řadíme do skupiny autorů "zabývajících se lidskou existencí" (Franz Kafka, Martin Heidegger, Jean-Paul Sartre, Albert Camus). Na základě analýzy jejich pojetí lidské existence odkryjeme různé způsoby pobývání na světě, které se zdají být spojeny s absurditou a odcizením. Z vypořádání se s nesmyslností existence dospějeme k možným způsobům autentického prožívání a ke spolubytí. Postupně nám vyplyne, že zásadní snahou současného člověka by v heideggerovském smyslu měla být především starost o vlastní bytí. Naše obstarávání tak směřuje k participaci na celku bytí, jehož jsme součástí. Ve spolubytí s druhými a se světem prožíváme autentickou existenci a dotýkáme se celku bytí. Pokud porozumíme celku, už nikdy nepocítíme strach z "cizosti" světa, protože je naším domovem, a nezažijeme "odcizení se" druhým, jelikož jsme tu v našem spolusvětě všichni pohromadě ve spolubytí.
Lidská existence budila vždy zvědavost myslitelů, avšak až ve 20. století se jí začala filosofie důsledně a cíleně věnovat. Zajímají nás proto autoři, které pro potřebu této práce souhrnně řadíme do skupiny autorů "zabývajících se lidskou existencí" (Franz Kafka, Martin Heidegger, Jean-Paul Sartre, Albert Camus). Na základě analýzy jejich pojetí lidské existence odkryjeme různé způsoby pobývání na světě, které se zdají být spojeny s absurditou a odcizením. Z vypořádání se s nesmyslností existence dospějeme k možným způsobům autentického prožívání a ke spolubytí. Postupně nám vyplyne, že zásadní snahou současného člověka by v heideggerovském smyslu měla být především starost o vlastní bytí. Naše obstarávání tak směřuje k participaci na celku bytí, jehož jsme součástí. Ve spolubytí s druhými a se světem prožíváme autentickou existenci a dotýkáme se celku bytí. Pokud porozumíme celku, už nikdy nepocítíme strach z "cizosti" světa, protože je naším domovem, a nezažijeme "odcizení se" druhým, jelikož jsme tu v našem spolusvětě všichni pohromadě ve spolubytí.