Strukturalismus jako nosný pricip synchronní biblické exegeze ve vztahu k Novému zákonu

Abstract

Tato práce si klade za cíl představit čtenáři literární směr strukturalismus a jeho metodologii aplikovanou na texty Nového zákona. Nastiňuje jednak obecnou charakteristiku, cíl a podstatu strukturalismu, ale snaží se také postihnout historické a filozofické pozadí strukturalismu a také jednotlivé směry, které na strukturalismus reagují nebo navazují: sémiotiku a poststrukturalismus. Pozornost je taktéž věnována některým významným osobnostem z různých společenských věd, které strukturalismus inspiroval popřípadě, které se podílely na jeho vytvoření. Poměrně velkou část této práce tvoří jednotlivé exegeze krátkých textů, kapitoly nebo i celých knihy Nového zákona, na které je aplikována metodika strukturalismu. Po těchto exegezích následuje na konci této práce zhodnocení přínosů a limitů strukturalismu ve vztahu k novozákonním textům.

This work proposes to introduce to the reader structuralism as a literary movement and aplly its methodology to New Testament texts. It sketches its common characteristics, goal and essence, but is also trying to grasp the historical and philosophical background of structuralism and other schools reacting on it or in continual relation to it - semiotics and poststructuralism. Attention is also focused on some important figures from different social sciences inspired by structuralism or those who participated on its origin. Great part of this diploma work is devoted to various exegetical examples of short texts, chapters or whole New Testament books and applying on them structuralist methodology. This exegetical part is followed by evaluation of contributive aspects and limitations of structuralism in relation to New Testament texts.