Kulturní a vojenská role palných zbraní v době Tokugawa

Abstract

This thesis explores the development, function, and cultural role of firearms during Japan's Tokugawa period (1603-1868). Although commonly believed that the peaceful era led to the decline of military technology, in reality firearms did not vanish from society or military training. Even without major conflicts, guns continued to be produced, refined, and adapted to new conditions. Besides the samurai, lower classes such as peasants used them for hunting, giving firearms a new social dimension. This thesis focuses on the design, manufacture, and modification of arquebuses, cannons, and other firearms, as well as their place in a peaceful society. Its aim is to reassess the notion of a "decline" in firearms and demonstrate their ongoing relevance in Tokugawa-era culture.

Tato práce se zabývá vývojem, funkcí a kulturním významem palných zbraní v období Tokugawa (1603-1868) v Japonsku. Navzdory rozšířenému názoru, že s nástupem mírové dobydošlo k úpadku vojenské techniky, ve skutečnostipalné zbraně nezmizely z japonské společnosti ani vojenského tréninku. Ačkoli šógunát nečelil rozsáhlým konfliktům, palné zbraně se nadále vyráběly, technicky zdokonalovaly a přizpůsobovaly novým podmínkám. Kromě samurajů je využívali i příslušníci nižších vrstev, například rolníci při lovu, což zbraním dodalo nový společenský význam. Práce se zaměřuje na podobu, výrobu a úpravu arkebuz, děl a dalších palných zbraní a sleduje jejich místo v mírové společnosti. Cílem je přehodnotit představu o "úpadku" palných zbraní a ukázat jejich pokračující význam v rámci kultury období Tokugawa.