Souvislost spánkové mispercepce, REM spánku a depresivity u neorganické nespavosti

Abstract

The theoretical part of the thesis first presents the physiology of healthy sleep with emphasis on REM sleep and insomnia and its diagnosis and etiology, and then introduces the reader to the hyperarousal model of insomnia and the phenomenon of sleep misperception. The empirical section addresses two research questions: Firstly, the relationship between sleep misperception and the amount of REM sleep in patients diagnosed with non-organic insomnia; secondly, the relationship between sleep misperception and the BDI-II measure of subjectively perceived depression in these patients The results show that no correlation was found between the misperception rate and the amount of REM sleep in the sample (Spearman's rho = 0.091, p = 0.103), but a significant weak positive correlation was found between the misperception rate and the measure of subjectively perceived depression (Spearman's rho = 0.154, p = 0.029). No conclusions can be drawn from these results about the nature of hyperarousal in insomnia, as our study only examined hyperarousal indirectly, which is also its greatest limitation. The result of the second analysis can be interpreted in several ways: it may be an indication of the relationship between emotional dysregulation and the degree of misperception, but we are more inclined to explain...

Bakalářská práce představuje v teoretické části nejprve fyziologii zdravého spánku s důrazem na REM spánek a insomnii a její diagnostiku a etiologii, a následně seznamuje čtenáře s modelem hyperarousalu u insomnie a fenoménem spánkové mispercepce. Empirická část se zabývá dvěma výzkumnými otázkami: zaprvé vztahem mezi mírou spánkové mispercepce a množstvím REM spánku u pacientů s diagnózou neorganické nespavosti, zadruhé vztahem míry spánkové mispercepce a míry subjektivně vnímané depresivity podle BDI-II u těchto pacientů Výsledky ukazují, že ve vzorku nebyla nalezena korelace mezi mírou mispercepce a množstvím REM spánku (Spearmanovo rho = 0,091, p = 0,103), byla však nalezena signifikantní slabá pozitivní korelace mezi mírou mispercepce a mírou subjektivně vnímané depresivity (Spearmanovo rho = 0,154, p = 0,029). Z těchto výsledků nelze udělat žádné závěry o povaze hyperarousalu u insomnie, neboť naše studie zkoumala hyperarousal pouze nepřímo, což je také její největší limitací. Výsledek druhé analýzy lze vykládat několika způsoby: může se jednat o náznak vztahu emoční dysregulace a míry mispercepce, spíše se ale přikláníme k vysvětlení tendence těchto pacientů k negativnímu zkreslování, tedy jak subjektivně vnímané depresivity, tak subjektivně vnímanému spánku. Je však potřeba dalšího...