Motivy a způsoby vyhýbání se vojenské povinnosti v Československé lidové armádě.

Abstract

On the basis of the Defence Act No. 92/1949 Collection and subsequent amendments, every Czechoslovak citizen over the age of eighteen had to perform two years of compulsory basic military service in the Czechoslovak People's Army (ČSLA). Men who did not wish to serve in this armed force had to resort to the various methods permitted by law, otherwise they were sentenced to imprisonment. Conscientious objectors to military service can be divided into several categories, from which I have selected individuals who belonged to the cultural underground subculture for the purposes of my research. Their characteristic features were long hair, rejection of official communist politics, especially in the field of art, and the creation of their own culture, the so-called second culture. In my thesis I describe the reasons for their refusal to serve in the army and the ways in which they managed, or failed, to avoid or circumvent military service. I draw on oral history interviews, available literature and archival sources. From the analysis and interpretation of the sources, I then infer the meaning of sacrifice and the importance of personal freedom for individuals.

Na základě zákona číslo 92/1949 Sb., branného zákona, a následujících novel musel každý československý občan starší osmnácti let vykonat v Československé lidové armádě (ČSLA) dvouletou povinnou základní vojenskou službu. Muži, kteří v tomto ozbrojeném sboru sloužit nechtěli, k tomu museli využít nejrůznějších zákonem povolených metod, jinak byli odsouzeni k trestu odnětí svobody. Odpírači vojenské služby z mravních důvodů a svědomí se dají rozdělit do několika kategorií, z nichž jsem pro realizaci svého výzkum vybral jedince, již příslušeli k subkultuře kulturního undergroundu. Jejich charakteristickým znakem byly dlouhé vlasy, odmítavý postoj k oficiální komunistické politice zejména v oblasti umění a vytváření kultury vlastní, tzv. druhé. Ve své diplomové práci popisuji důvody, pro něž odmítali sloužit v armádě, a způsoby, jakými se jim podařilo, případně nepodařilo, vojenské povinnosti vyhnout nebo ji obejít. Vycházím přitom z orálněhistorických rozhovorů, dostupné literatury a archivních pramenů. Z analýzy a interpretace zdrojů pak odvozuji smysl oběti a význam osobní svobody pro jednotlivce.