Dva "dokonalé" zločiny. Analýza románu Vrahova hygiena a Můj soukromý nepřítel autorky Amélie Nothombové
Two "perfect" crimes. Analysis and interpretation of Hygine de l'assassain and Cosmétique de l'ennemi by Amélie Nothomb
diploma thesis (DEFENDED)
View/ Open
Permanent link
http://hdl.handle.net/20.500.11956/19179Identifiers
Study Information System: 66171
Collections
- Kvalifikační práce [18094]
Author
Advisor
Referee
Listíková, Renáta
Faculty / Institute
Faculty of Education
Discipline
Training Teachers of General Subjects at Lower and Higher Secondary Schools French - Pedagogy
Department
Information is unavailable
Date of defense
20. 1. 2009
Publisher
Univerzita Karlova, Pedagogická fakultaLanguage
Czech
Grade
Excellent
V obou románech autorka zpracovává téma zločinu. Termínem zločin označujeme trestný čin, který se vymyká zásadám morálního myšlení společnosti a právním normám. Odhalení staví pachatele do pozice zločince, jenž by mčl být potrestán. V opačném případě, kdy odhalen není, může být považován za zločin dokonalý. Zde je ale nutné položit si otázku, zda takový dokonalý zločinec může opravdu ujít svému trestu. V úvodu práce jsme uvedli hypotézu, že i po spáchání dokonalého zločinu ve smyslu zahlazení veškerých stop nemůže viník uniknout spravedlnosti reprezentované jeho svědomím, které se mu stává pomyslným vězením a zároveň tedy i trestem. Tuto hypotézu jsme ověřovali na obou studovaných románech. Představili jsme zločince, prostředí, ve kterém vyrůstali, jejich záliby a posedlosti, jejich charakterové rysy. Perverzita, mystické myšlení, ale i narcismus se ukázaly jako prvky silně zasahující do povahy hrdinů. Rozluštili jsme také hádanku, kterou nám Amélie Nothombová nabídla v jejich jménech. Poté jsme se zaměřili na jejich oběti oplývající nepopsatelnou krásou. Obludná zvrácenost vrahů, která tuto krásu ještě umocnila, se projevila i ve vzájemných vztazích, v nichž si hlavní hrdinové potvrzovali své dominantní postavení, svou nadvládu. Důkladně jsme prostudovali také samotný zločin, místo činu a možné motivy....
V obou románech autorka zpracovává téma zločinu. Termínem zločin označujeme trestný čin, který se vymyká zásadám morálního myšlení společnosti a právním normám. Odhalení staví pachatele do pozice zločince, jenž by mčl být potrestán. V opačném případě, kdy odhalen není, může být považován za zločin dokonalý. Zde je ale nutné položit si otázku, zda takový dokonalý zločinec může opravdu ujít svému trestu. V úvodu práce jsme uvedli hypotézu, že i po spáchání dokonalého zločinu ve smyslu zahlazení veškerých stop nemůže viník uniknout spravedlnosti reprezentované jeho svědomím, které se mu stává pomyslným vězením a zároveň tedy i trestem. Tuto hypotézu jsme ověřovali na obou studovaných románech. Představili jsme zločince, prostředí, ve kterém vyrůstali, jejich záliby a posedlosti, jejich charakterové rysy. Perverzita, mystické myšlení, ale i narcismus se ukázaly jako prvky silně zasahující do povahy hrdinů. Rozluštili jsme také hádanku, kterou nám Amélie Nothombová nabídla v jejich jménech. Poté jsme se zaměřili na jejich oběti oplývající nepopsatelnou krásou. Obludná zvrácenost vrahů, která tuto krásu ještě umocnila, se projevila i ve vzájemných vztazích, v nichž si hlavní hrdinové potvrzovali své dominantní postavení, svou nadvládu. Důkladně jsme prostudovali také samotný zločin, místo činu a možné motivy....